Včera jsem zašívala zimní kabát a přišila jsem si ho k teplákům, které jsem měla na sobě. Pěti stehy rovnou.

Dělám něco v kuchyni, otočila jsem se k lince a najednou mám pocit, jako by se za mnou něco pohnulo. Zároveň jako by mě ovanul zvláštní chlad...
Jo, nedovřela jsem pořádně ledničku a ta se za mnou otevřela dokořán.

Děti si s tatínkem večer tvořily ze stavebnice včelu. Mezitím tady běhaly, unavený, o strach, že se jim něco stane. Dělám večeři, z kuchyně napůl automaticky vydám povel "nelítej!" Pár vteřin poté rekapituluju, co jsem to vlastně řekla, a zapřemýšlím, jestli to není moc, chtít po včelce, ať nelítá... :D

Čtu v Daruji, přenechám: “... psi mls pogesi...”
Pé es í em el es, co to do háje zase je? Jo psí mls a pogesi je asi značka. To neznám. Hmm, Google to nezná. Tak co jsem to tam četla? Jo, pogesi... Aha.
Zn.: Diakritika potěší.

Jdu do prace a na dverich cedule: "porucha ohonu"
Wut?
Jo aha... "porucha pohonu"

"Jdu do Port-au-Prince pěšky." What. What what what! Jo "do Porta." Zjevně jsem outsourcoval myšlení do kafe (tj. bez něj jen tak volně asociuju).

Kočky mňoukají, že mají hlad. Kouknu do misky a vidím, že tam ještě mají granule.
No to jste uhodly, vy mrchy mlsné. Z konzervy nedostanete, dokud ty granule hezky nesežerete.
Kočky krouží kolem misky, strkají do granulí čumákem, koukají po mně... no nezkoušejte to! Já znám to vaše ksichtění "my ubohé kočičky trpíme hlady"! Až budete mít misku prázdnou, tak vám dám, předtím ani ň!

Pak jdu kolem misky a náhodou o ni zakopnu. Přijde mi divné, že se granule nevysypaly, dokonce se v misce ani nepohnuly.
Tak jsem do nich šťouchul taky... aha.
Ony by je chuděry asi i žraly, kdyby ty granule nebyly k misce pevně přischlé...

Levicoví pstruzi... (ledovcoví)

to je fakt konec...
Pondělí: v diáři mám tajemnou poznámku NV - nikdo se mi celý den neozval, tak to asi nebylo důležitý
Úterý: popletu místo schůzky a čekám v Novém Městě místo v kanceláři
Středa: jdu na schůzku, která se ale koná až příští týden a ve zcela jiný čas
prosím tenhle týden mě očekávajte na nečekaných místech v nečekané hodiny a naopak neočekávejte, že přijdu tam, kde mě čekáte. (možná to souvisí s tím seriálem DARK o cestování časem, kterej teď sleduju?? ale muž tvrdí, že to je jen počínající demence)

„Vyrábějí se hlavně z dubu a ti, kteří chtějí designovku a nevadí jim vyšší cena, je můžou mít s modřinou.“

Cože??!! Jo, ahá…

“Zboží tam bude v 19.10, je 17.39, cesta je na dvacet minut, to je akorát...” řekl si mozek a poslal mě do Alzy hodinku si posedět.

vyplňuju při platbě na netu číslo karty... milionkrát jsem vyplňovala číslo karty, znám ho dokonce už i nazpaměť, takže suverénně ruce na klávesnici a začnu popaměti psát... rodný číslo?!

MAR_TINA: předpokládám že další číslo bylo 58?

čísluju si řádky v diáři. 1, 2, 7 ...