Dva dny, dvakrat jsem se znemoznila:
Den prvni: zapojuju televizi (nikdy jsem televizi nemela, ale co bych pro muze na narozeniny neudelala). Programy nelze naladit, amatersky usuzuji, ze chybi antena. Chytnu neco, co uz mame asi dva roky ve skrini, a vubec mi neprijde divny, ze to pasuje zrovna do USB. Nic. Dojdu do datartu a rikam chlapikovi, potrebuju neco lepsiho, nez je tohle, nic na to nechytam. Jemu zacne cukat koutek... "A zapojila jste to kam?" ... zacina mi dochazet muj omyl... "Do USB. Do USB televize." ... "To je PCTV tuner. Muzu to odpoledne vykladat jako historku odpoledne na kafi?"
Den druhy: Vyklizime nahonem sklep, ktery tchyne po prodeji bytu nejak nestihla vyklidit. Veci nasbirane za 60 let. Spousta prachu, zterelych veci, autodilu, elektra, kvetinacu, veci a nabytku z domacnosti... kdyz jsme to konecne vyklidili, vypadali jsme, jak kdybychom farali. "To musime radne oslavit!" pronesu a zapaluju prskavku, ktera ne a ne po tech letech ve sklepe chytit. Chlapi na me marne snazeni chvili cumi a pak jeden zakasle... "Ehm... zapalujes... ehm... svareci drat..."