Ráno jsem se stavila na zahrádce, obhlídla jsem, že na jahodách si pochutnal nějaký škůdce, ale tadyhle rajče je krásně červený, tak to jsem utrhla. Cestou zpět jsem šla přes jídelnu, tam jsem posbírala nějakej binec na stole a jdu do kuchyně, že si to krásný rajče dám k snídani. Ještě předtím samozřejmě vyhodit ten binec do koše, ale už se těším na to rajče... idylické ráno je náhle zrušeno tím, že na kuchyňskou linku k svému překvapení položím binec, kterej jsem měla v jedné ruce, a uvědomím si, že ten zvláštní, výrazný zvuk – zcela neodpovídající obvyklému zvuku do koše právě dopadajících zmačkaných papírků – bylo ono rajče dopadající do hlubin odpadkového koše...