Chtel jsem se dneska dozvedet neco na Obecnim urade v Mnichovicich o jedne z tamnich ulic. Na internetu jsem si nasel telefonni cislo a obratem na nej zavolal, polozil jsem svoji otazku, nacez pani referentka opacila, ze takovou ulici tam vubec nemaji. Nemeli ji ani, kdyz jsem zopakoval nazev ulice. Pani referentka mne nasledne odkazala na Stavebni urad v Stechovicich. Kdyz jsem se vratil k pocitaci, doslo mi, ze jsem volal na Obecni urad v Mechenicich.

V kavárně si objednám kafe. Můžete, vyzve mě slečna. Tak přiložím kartu k terminálu a čekám, a čekám.
Hihi, to kafe asi fakt potřebujete, je to ten terminál vedle.
Zbrkle přiložím na ten druhý.
Hihihi, a máte v ruce řidičák, ne platební kartu.

Sedím doma, zvoní telefon a koukám, že je tam neznámé číslo, tak nasadíme respirátor a zvednu ho.

Mě vyděsily ratolesti: občas z nich vypadlo nějaký moudro, co přinesly ze školky.

Dnes:"Táto, a teď jsi odčervený!"
Já v duchu: to si hrají ve školce na Volnoblok?!
Než stihnu zareagovat: "...a jsi zase začarovaný!"

"...a přišel nám požadavek na úpravu webovky z ÚOOZ."
~"Co nám chce Útvar pro odhalování organizovaného zločinu?!"
-"Aehm...teda ÚOOÚ, Úřad pro ochranu osobních údajů."

TERRANCE: já to mám opačně, jsem dalekozraká, už teda ve stádiu, že se bez brýlí nepodívám ani na telefon, takže ve vnitřních prostorách mám brýle pořád v pohotovostní poloze na hlavě - blbý je, že v téhle poloze jsem zvyklá celý život nosit sluneční brýle.... takže nasednu do auta, svítí slunce, stáhnu si brýle přes oči - a nevidím nic!

Já: "a ten poslední Mohykán byl teda z jakýho kmene?"
Žena: *facepalm*

Já si dneska měla zout boty a místo toho jsem si rozepnula kalhoty. Samozřejmě mezi lidma. Eh, stane se, no.

Error kolegův.
Ráno kouká na teploměr na okně, otočí se na mě a říká: tyjo, to už jsou 2 hodiny?
Ne, bylo 14 stupňů :D

Dnes klasika, rozečtená knížka v metru funguje jako propustka do depa.

Trpím lehkou krátkozrakostí, která je ve špatných světelných podmínkách horší. Odjížděl jsem na poměrně akční dovolenou, takže jsem brýle nechal doma.

Přestupuji ve dvě ráno v Olomouci na autobus. Mám za sebou asi tři hodiny spánku. V dálce vidím přijíždět nějaké vozidlo. Chvíli mžourám do dálky a pak sáhnu do náprsní kapsy a nasadím si sluneční brýle. A dobré dvě vteřiny naprosto nechápu, co se to právě stalo...

Nějakou dobu jsem nepoužil bílý podkladový sprej (akryl) a pojal jsem podezření, že jsem jej neprofoukl. Vezmu jehlu, čumím do trysky, šťourám, škrábu, čistím, furt čumím do trysky, zmáčknu, abych vyzkoušel...

... výjimečně jsem si, byť krátkozraký, brýle nesundal. UFF!

"Vše pro stylové řiti"?! Aha, "šití," tyhle kudrlinkový fonty...

PISKVOR: Ten byl jen trochu v šoku, ne v mrazáku.

QUANTI: Ale železniční vlečka porazila *křečka*!

QUANTI: Třeba to byl infarkt...

NELLAS: hele, já bych se morčeti ani v principu nebránila, ale z humánní porážky a ne chcíplý na bůhvíco :D

TRISSIE: Morče ale nechutná zle (prý)... navíc ho původně v Jižní Americe chovali na maso... si mohli pochutnat :)

Byli jsme na obědě v indické restauraci a už platíme. Ind nám podává čtečku karet a muž tam hned mačká PIN...
Říkám ještě bys tam asi měl načíst tu kartu :D.. I ten Ind se smál :)) pak říkal, že už taky zkoušel jednou zaplatit kartou s vízem... Ale nešlo to :)

GANDHI: tak furt lepší, než jak tu někdo na nyxu psal, že rozmrazil na pečení... chcíplý morče, co čekalo, až na jaře roztaje zem na pohřeb :-)