Mám v práci koegu z Francie, který mluví výborně anglicky, ale má tak ukrutný francouzský přízvuk, že když jsem ho slyšela mluvit poprvý, musela jsem se aktivně soustředit na to, že je to angličtina a nemám se snažit v tom hledat francouzský slova.
Občas se mi stane, že někdo z mých multilinguálních kolegů promluví jazykem, kterému rozumím, ale nejsem zvyklá, že tenhle člověk mluví touhle řečí, takže mi chvíli trvá, než mu začnu rozumět.
Občas se mi stane, že když kolem mě mluví různí lidé různými jazyky, které ovládám, tak nejdřív odpovídám každému mluvčímu v jazyce, kterým na mě mluví, a pak se v nějakým bodě zaseknu a musím začít mluvit ještě nějak úplně jinak, protože nejsem schopná dát dohromady souvislou větu.
Prostě radosti polyglotů, klasika.
Ale právě se mi poprvý v životě stalo něco podobnýho se psaným textem.
Na první přečtení měla pocit, že je s něco strašně špatně a pisatelka musela utrpět nějaký úraz mozku, protože jsem od Nellas očekávala češtinu, a ona prostě napsala odpověď Clavenovi slovensky.
[NELLAS @ VEGETA NÁRODA aneb Realita se stala skutečností]