V pátek během čekání na zpožděné letadlo odchytnu náhodného Mexičana a jdeme spolu na pivo. Nad sklenici plzně mi vypráví o Día de los Muertos a já se mu zase snažím vysvětlit Velikonoce - jenže si zaboha nemůžu vzpomenout na to, jak se řekne 'vrba', ani španělsky, ani anglicky. Tak mu to všemožně popisuju - strom, co roste u vody, ta moudrá babička z Pocahontas, latinsky se to řekne Salix, má to pružný proutí, ale slovíčko ne a ne naskočit.
O necelých dvacet čtyři hodin později jedeme s partou vesměs libanonských expatů na kánoích po Maasu, a najednou na břehu řeky vidím vrbu. A najednou si vzpomenu "A willow! That was the word I couldn't remember yesterday! A willow!". A háček se na mě otočí a nechápavě kouká - a až pak mi došlo, že to byl úplně jiný člověk, vůbec u toho rozhovoru na letišti nebyl a neměl šanci o tom vědět - ale mluvíme spolu anglicky, tak si mozek udělal zkratku.