Jedu si takhle přes celou Prahu s tílkem naruby.
Proč ne žejo.

Tak prosimvás, hitem v módě i v interiérech není Veronika Žilková, je to vanilkově žlutá.

BERUSKA_CA: my taky, mockrát, ale bylo to v druhohorách a teď máme jiný eon a potřebuju to zas ;)
(V mých útrobách je i ta lesnická i atlasy chorošů a přepeřování divokých kachen, ale nikdo už to nikdy nevydoluje. Jo a nic z toho sem nepotřebovala umět zpaměti...)

A kdo si myslel, ba pevně věřil, že má doma periodickou tabulku prvků?
(To asi prodávají v knihkupectví, co?)

Projel jsem zacpanym mestem k cili.
Projel jsem zacpanym mestem domu.
Ted znovu, tentokrat s klicema, to pujde lip! :)

Připravuju si materiály do práce, neboli k výuce literatury. Takže když jsem si dala přestávku a začala číst zprávy, titulek "příští týden nás čekají tropy" se mi nejdřív v mozku uložil do úplně špatné škatulky.

Vypravuju se se psem ven.
Batoh, pytliky, piti, dobroty, tenisaky, hazedlo.
Pes zbystri, hodne zbystri, naklani uplne hlavu a nechapave zira.
Neni divu. Do batohu rvu misto hazedla dlouhou lzici na boty.

Koupil sem si sluchátka...a nemaj díru na nabíjení? Cywe to je nejsou sluchátka, ale designový špunty do uší!

nase koupelna je mala.
dvere do koupelny mame v leve casti koupelny.
skrinku se zrcadlem nad umyvadlem mame zhruba vprostred koupelny.
zrcadlova skrinka je dvoukridla.
nekdo nechal otevrenou levou cast tak genialne, ze zrcadlila primo vstupni dvere.
vstoupil jsem do vlastni koupelny a malem se posral, protoze proti me sel nejakej chlap!

ERRTU: nemáš si vozit tužku :)

NEI: ja uz mhdckem bez sluchatek cestovat nemuzu. mam pak hrozny tendence po par odposlechnutych vetach zacit bodat sve spoluobcany tuzkou do oci...

NEI: koupil jsem si několikery identická sluchátka, když nemůžu jedny najít, beru další a v batohu mám ještě jedny rezervní, když nenajdy ty dvoje standardní cestovní... akorát jsem teď změnil telefona nemám v něm natahanou žádnou hudbu, tak ta obvykle dvoje sluchátka v batohu teď tahám trochu zbytečně...

NEI: Kdybyste mě viděli jak deset minut před odjezdem vlaku obracím doma v Táboře celej dům vzhůru nohama.
A teď budu minimálně týden bez nich a musím mít zas nějaký dočasný.

Moje frustrace a nezvyk cestovat bez nich jsou v tuhle chvíli tak silné, že kdybych jela ještě půl hodiny, tak tu začnu zoufalstvím asi křičet.

Ale to nepovažuju za error. Vztahy s lidmi jsou komplikované, Bucifalovi páníčkové bývali nerudní a hlavně já jsem mezi lidmi divná… ale každý z psů, které jsem znala jménem, se choval jak kdybych byla starý kamarád, kterého dlouho neviděli. Teda Mia byla spíš zdvořilá, nechala se lehce podrbat a bližší vztahy nechtěla… ale i tak, netahali ze mě informace a měli jen dobrou náladu :-)

MARKYSHA: Jo, když jsem venčívala mamky psinu, znala jsem půl sídliště jen podle psů. Netuším, jak se jmenují, ale paní Nikýsková, Kaspíkovy páníčky, paní od Miy… Bucifalovy paničky si ani nepamatuju, ale toho psa jsem poznala vždycky :-D

Dnes jsem hledal audioknihu od Agathy Christie “Vražda v salónním kupé” a kupodivu jsem ji nemohl najít.

MARKYSHA: to nepovazuju za error, proc bych si mela pamatovat cizi lidi, ze jo, ty me nezajimaj :D

ELIZHANNAH: já, když měla psy, tak jsem si pamatovala jen ty cizí psy, jejich pány a bez psa jsem je nepoznala:-)