ECLECTICA:
Již název tohdle auditka , mluvící o mase jako o náhražce jídla, jakož i ty povídánky o jakési slizké hmotě a podobně asi tak nějak ukazují, že problém není jednostraný.
Zákeřnost podobných povídání spočívá v tom, že leckdo si to plete s fakty.
Nemužu mluvit za ostatní masožrouty, ale fakt, že někdo nejí maso mi nepřijde ani v nejmenším špatný nebo odsouzení hodný, prostě ho nejí. Já nejim ryby, no taky na tom nevidim nic hroznýho. Prostě nejim ryby.
Ale dalek jsem postupu, odvozovat od toho, že něco nejím, odvozovat blud, že jsem tedy jedinečný (možná i proto, že jak jsem již zmínil, jsem skromný, chytrý a krásný, nemám to zapotřebí), prokazuji tím nějakou službu společnosti či planetě(již má pouhá přítomnost na ní je dostatečným dobrodiním), zachráním svým nejedením čehosi svět(lézt spasitelum lidstva do zelí nemíním) případně je moje nejedení čehosi jediným zdravým způsobem života(už z důvodu že nakonec stejně všichni umřem, umřít zdravej mne moc neláká a hrozný mi nepřijde umřít ale nežít) a k pocitu štěstí nepotřebuju nazývat to, co nejim a ostatní papají třeba v případě ryb pejorativními názvy, ani se nerealizuji vymýšlením postupů, jak sakra donutit svoje okolí ba zbytek populace, aby nejedli co já nejím, abych se třeba s tou svou nekonzumací necejtil tak osamělej.
Jim prostě maso, jim i syrový maso, žeru syrový játra, chlastám syrový vejce a chlemtám teplou krev.
No a co?