Šel jsem si lehnout na pár hodin, než povezu dceru s tchýní na letiště. Předtím jsem měl trochu neshody s manželkou, tak se ty události ve snu projevují. A sorry za délku
Jsem na nějakém rituálu. Všichni jsou oblečeni jako ve středověku, asi to je středověk. Jedná se o rituál spojený s magií, něco se máme naučit. Je tady plno lidí. Akce se odehrává na pozemku za větší budovou v lese. Probíhají přípravy. Vůdce rituálu oznamuje, že obětuje malé dítě. Říká, že se snad nemusí ptát, zda chce někdo odejít. Já ale odejít chci, u tohoto nechci být. Odcházím a vím, že mne bude chtít zabít. Vyjdu před budovu a okamžitě vylezu na její střechu. Je pod mrakem, nebo se stmívá, viditelnost není nejlepší. I tak vidím, jak vůdce rituálu vyjde před budovu a mečem tam probodne muže, který zrovna přicházel. Myslel si, že jsem to já. Přichází další muž, který mu vysvětlí, že ten mrtví přišel s ním a chtěl se také účastnit rituálu. Společně se vracejí do areálu. Já zatím přelezu z jednoho plechového komína na druhý, po nějaké konstrukci z trubek, která oba komíny propojuje a nějak zvyšuje jejich účinnost. Postupně v komínech začíná hučet a začínají se rozpalovat. Musím pryč. S obvázanýma rukama proti popálení se dostávám dolů ze střechy a mizím v lese. Dojdu k řece a skočím do ní. Plavu pod vodou po proudu. Proti mně plave jedna z účastnic rituálu. Ikdyž voda je kalná, mám pocit, že mne poznala. Určitě mne prozradí, říkám si, a o kus dál se vynořím. Po proudu asi 10m ode mne sedí na břehu vůdce rituálu. Zatím si mne nevšiml. Vylezu z vody, neotáčím se k němu obličejem, aby mne nepoznal. Volá „tak jak to šlo“? Odpovídám pozměněným hlasem, že dobře, a postupuju zpět proti proudu, aniž bych se otočil. Vnímám na sobě jeho pohledy. Ta, kterou jsem potkal ve vodě, spouští poplach a já utíkam…
… Sen pokračuje. Najednou už není středověk. Jsem doma u rodičů (kde už dlouho nebydlím). V tom snu jdu spát. Chci se trochu vyspat, abych ráno odvezl dceru na letiště (to tam prošlo z reality). Spím a zdá se mi sen ve snu. Musím zachránit malou holčičku. Potřebuje injekci do žíly. Jsem stále v domě u rodičů, ale v kuchyni. Se mnou je tam nějaká starší zdravotní sestra, ale prý nevidí a musím to udělat já. Žíly na její ruce jsou moc jemné. Nejdřív zkouším na zápěstí. Nemůžu se trefit. Zkouším znovu kousek výš a ještě jednou zase výš. Myslím si, že se konečně povedlo. Vytlačuji obsah, ale ten vytéká z vpichu níže. Potřebuji tenčí jehlu, touhle to nepůjde. Odcházím pro ni.
V té chvíli se probudím z toho snu ve snu. Jsem stále u rodičů v domě, ale na půdě. Nevím, jak jsem se tam dostal, když jsem byl v posteli. Mezi rty držím injekční jehly, které jsem si přinesl ze snu. Hodně zvláštní situace. Navíc ty jehly jsou rezavé a je jich víc. Vůbec netuším, kdy stihly zrezavět. Nějak ničemu nerozumím. Scházím na dvůr, je tam pod střechou lékarenský prosklený regál. Hledám v něm tenkou jehlu. Přichází nějací lidé (snad bratr a rodiče), ptají se, co tam dělám. Vyprávím jim o svém snu, a co musím udělat. Říkají, že v domě žádná holčička není. Vyhazuji staré jehly do popelnice.
Probouzím se. Teď už do reality doma v bytě. Musím na záchod, to ten meloun. Koukám na hodiny, spal jsem teprve 2 hodiny a za další 2 musím vstávat. I tak cítím v tom snu nějaký smysl a musím si ho po dlouhé době zapsat, než si zase lehnu a zapomenu jej. Postupně se v tom budu pitvat.