HOUBOVAPASTIKA: Čauky mňauky? :) Zaujala mě ta kočičí mluva v souvislosti s pozdější konverzací o lákavém ptáčkovi.

HOUBOVAPASTIKA: Ty sny na sebe evidentně navazují. Dokonce i typograficky jsi je napsala skoro stejně, což může odkazovat k tomu že v tvém podvědomí odpovídají vývoji stejné situace. V prvním jsi nejdřív chtěla chránit svého kluka, ale pak ses nechala okouzlit někým jiným, kdo tě chce. Druhý už začíná tím, že jsi s někým jiným, kdo tě chce a nebráníš se tomu. Zamyslel bych se, jaká je spojitost mezi postavou toho násilníka z prvního snu a těmi kamarády z druhého. První sen uzavíráš "to jsem ve snu nikdy nezažila ... totálně zahleděná" - druhý sen uzavíráš "trochu zábavy a nového", což může v jistém smyslu odkazovat k témuž.

Boj v prvním snu může odkazovat k tomu, že dva muži bojují o tebe - když říkáš, že ten kamarád o tebe otevřeně jeví zájem a z tvého textu vyplývá že tomu jsi aspoň trochu otevřená, tak věz že jestli tvůj kluk o tebe stále stojí, tak mezi nimi na nějaké úrovni boj probíhá a to i v případě, že by o sobě nevěděli - na podvědomé úrovni to je cítit.

V Římské mytologii je žluna (Picus) spojená s příběhem, kde se čarodějnice snaží kouzly odloudit muže od jeho ženy.

Vzhledem k tomu, že první sen byl násilný a s násilím jsi nesouhlasila, dokud jsi nepodlehla kouzlu by asi byla na místě jistá opatrnost. Možná by sis měla víc vážit toho co máš?

Předevčírem se mi zdál sen. Byla jsem na nějaké párty venku na louce s lidma, a se svým klukem. Jeden vysoký, hubený týpek, tam dorazil s tím, že já jsem jeho, a domlátil mi kluka. (Kterej je malej, hubenej, takřka nemožný aby se pral, natož aby vyhrál nad někým, kdo je o 2 hlavy vyšší..).
Když ho pustil, Kluk se svalil k zemi. Okamžitě jsem k němu běžela, byl hrozně pomlácený a zpocený .. Udejchaný.. Hladila jsem ho po vlasech a brečela. A pak jsem vstala, a šla se pomstít.

- Tohle nebylo nutný.
- Ale ano.

A v tu chvíli mě totálně zhypnotizovali jeho nádherný oči. Měl jedno oko modré, a jedno zelené. A zničehonic, se začali barvy měnit. Nejprve se mu modré změnilo na zeleé. Potom se mu jeho pravé zelené oko změnilo na žluté, následovalo druhé oko...

---
Nechápu tu proměnu těch očí, to jsem ve snu nikdy nezažila.
---

Stála jsem a nechápala, totálně zahleděná do těch očí, které měnily barvy.

Dneska jsem měl sen, jak jsem vstoupil do teleportu. Měl jsem trochu strach, ale hned mě to přešlo a byl jsem v úžasu z toho, jak se moje tělo rozkládá na červený atomy. A najednou jsem se objevil v prvnim patře. Co to může znamenat ten teleport?

Taky jsem měl jednou sen po kterym jsem se probudil a věděl, že to byl muj minulej život. Byl jsem nějakej ajznboňák-řidič mašiny, kterej jezdil na trase mezi dvěma městy, kde se odehrává celý muj nynější život. Tohle ve mě bylo dlouho.

BONDA: Není od našeho mozku skvělé, kolik možností nám dát zažít nanečisto - a umožní tak nedělat některé chyby, odžít si strachy, vizualizovat bolest a vyniknout skrytým touhám a pokušením? ;-)
Velmi to svádí k fantaziím o dalších světech, ale takové předpoklady mi připadají dehonestující, jako by upíraly nám samým schopnost snít, jako bychom snad potřebovali berličku pro svou fantazii, nebo omluvu pro hrůzy, kterých jsme schopní, nebo se necítili dost sebevědomí k představě, že se dokážeme dotknout transcendentna, které v sobě máme. Nebo je to jen touha po vnější sounáležitosti a ta vnitřní, kterou sdílíme archetypy, není dostatečná? :-)

SARGO:
KAERI:

Tak to mi přijde fascinující.

Ad alternativní životy partyzána a alternativní verze života (oboje úžasný!): mně se jednou zdál hodně živý sen s velkým pocitem "skutečna", že se stejným jménem (a snad i se stejnou podobou) a stejnou vnitřní identitou, které mám teď, žiju na konkrétním místě v naší ulici, ale v 19. století. V 19. stol. na tom místě opravdu byl činžovní dům. Děj snu se odehrával nejdřív na ulici, kde jsem se dala dohromady s nějakým chlápkem a rozhodla jsem se vzít ho domů. Až na schodech, když jsme stoupali, mi došlo, že to vlastně vůbec nechci. Panika. Už jsme byli málem uvnitř, když mi v poslední chvíli napadlo zachránit se přeskokem do svého druhého života: najednou mi bylo osvětleno, že žiju ještě o sto let později v domě o kus dál, kde mám taky celý kompletní život, a že se do téhle existence můžu teď ve stavu nouze přenést tím, že se probudím. Což se i stalo. Ale teď nevím, jestli se do doby Bachova absolutismu nemůžu zase podobným způsobem vrátit. :) Moc by se mi nechtělo, měla jsem tam bídnou a smutnou existenci.

A pak se mi někdy zdá, jak rozmlouvám s Bohem a jinými nadpřirozenými bytostmi, a i to jsou sny na pomezí "reality" (nejsem věřící). A nejhorší sen toho typu byl, když po mně chtěl ďábel s nádhernou tváří, abych se mu upsala duší (do knihy, ve které byl místo listů dým). Byl krásný, jeho vůle se stala mou vůlí a já byla úplně bezmocná. Zároveň jsem to ale nechtěla a skučela jsem o smilování (slovy "ale já chci být šťastná"). V tom typu absolutní bezmoci byla taková hrůza, že když jsem se probudila, třásla jsem se po celém těle tak, až mi jazyk skákal v puse. :) A nevím, jestli jsem se mu nakonec upsala nebo ne. (Doufám, že ne.) :)