Zdál se mi dneska hrozně zvláštní sen. Zdají se mi často, ale už takhle to tu tapetuju asi nejvíc, ale tentokrát bych chtěl když tak opět poprosit o názor:)

Byl jsem ve velkém domě svých prarodičů, kde byli všichni lidé z mojí práce + pár dalších lidí „z oboru“, byla to „kancelář“, kde všichni pracovali. Najednou za mnou přišla holka a říká mi:

„Máš přítelkyni (ve skutečnosti nemám), tvoje přítelkyně na tebe čeká a ozve se ti, ti lidi tady, ti tě buď mají rádi, nebo nemají rádi, ať už se tváří jakkoliv, je to jedno, tvůj jediný úkol je, abys před nimi i před ostatními skryl svůj vztah, aby se ho nemohl nikdo dotknout nebo ho jakkoliv narušit. Na tom, jak moc se ti to povede, závisí, jak moc budeš šťastný, a toto je jediný způsob, jak můžeš být šťastný, ostatní není důležité.“

Jdu intuitivně ke dveřím domu, otevřu je, a tam stojí moje „přítelkyně“ a u nohou se jí krčí dítě, evidentně chápe vše, co mi říkala předchozí dívka, a proto mlčí, nejde dovnitř, a čeká, co jí řeknu. Beze slov jí nějakou telepatií/myšlenkou říkám, ať se projde někde po okolí, že za chvilku půjdu ven jí najít. Když zavírám dveře, mám silný pocit, že někdo uvnitř jejich vrznutí slyšel a zajímá ho, co se děje, ale nakonec to nechává plout.

Myju si zuby, oblíkám si kabát, který zničehonic zčervená, usmívám se nad tím. Jdu ven přes sklep nějakým naprosto super tajným východem, a když vyjdu, běží za mnou dvě děti mé přítelkyně a napřahují ruce k obětí jakoby mě už nějak znaly. Holčičku beru do náruče, je milá, ale najednou mi začne vyčítat některé mé postoje ve vztazích, zamýšlím se a říkám si, že má pravdu. Nemám pocit, že bych byl jejich otec, ale nevím. „Přítelkyně“ nikde. Holčička se mě v jednu chvíli zeptá, jestli jsem s nimi kvůli penězům.

Čekám s nimi ve vesnické „kavárně“, kde si projíždím její mobil a zjišťuju, že „Přítelkyně“ je zřejmě z části italka. O kluka se stará můj bratr, zatímco já si povídám s holčičkou a držím jí v náručí. Říkám jí, že mám jedno procento baterie a že už se mi „Přítelkyně“ brzo nebude moct ani dovolat.

Všude po polích táhnout vojáci, dokonce i v „kavárně“ jsou na zdech fotky vojáků a vojáci nakukují i přes okno dovnitř.

…pak se bohužel nepřirozeně (telefonát) probudím…

Někdo nějaký (naprosto jakýkoliv) nápad/tip/idea? :) Díky moc.

Jinak, svěřím se s jedním snem, který si pamatuju. V tom snu jsem rozmlouvala s kočkama a bylo to hrozně rozmarný. A sice - napřed jsem šla někde v horách a přespala v nějakým chrámu - byla to budova starého kostela a byly tam přísně oddělené ložnice, mužská a ženská. Pak jsem sestupovala z těch hor, najednou vysvitlo slunce, ozářilo krajinu, byla taková malebná, šla jsem z kopce a najednou mě obklopilo několik koček. Běžely ke mě s hrozným nadšením, obklopily mě a já jsem je z nějakého popudu hrozně obřadně pozdravila: "Dobrý den, zrzavý kocoure! Dobrý den, černá kočku" atd., každou z nich jsem takhle pozdravila a ony se mnou najednou začaly komunikovat. Vtipný bylo, že byly jak paňmámy na pavlači, jedna přes druhou mi vyprávěly, co se jim přihodilo, jedna se mi svěřila se svými kulinářskými pokusy, prej: Tak jsem ulovila myš a přes noc jsem ji nechala ležet na seně s bylinkama, že to bude mít lepší chuť, ale nebylo to nic moc :)
Když jsem se probudila, musela jsem se smát - zaprvé proto, že ten sen měl hrozně veselou a bezstarostnou atmosféru, takové přátelské tlachání - a zadruhé proto, že jsem si vlastně představovala, že se od těch koček dozvím nějaká hluboká moudra, a přitom ony byly jako my lidé, taky se většinu času bavíme o blbinách :))

ahoj všem, je to měsíc a pul zpět co mi náhle zemřel tatínek, měli jsme užasný vztah, ale bohužel zemřel náhle ve spánku ve věku 64 let, naprosto nečekaně... se smrtí se vyrovnávám jakš takž hlavně díky tomu, že nemám žádné výčitky a že znám tatínkuv pohled na smrt, který byl spíše brany s humorem a fiolosofickym nadhledem. Co mě ale poslední dobou trápí jsou velmi časté sny o něm. Poslední dva sny byly moc hezke, povídali sjme si v nich, objímali se a vždy byly pozitivního rázu. Dnes ovšem se mi zdálo, že zvonil na dveře a schoval se za ně, aby mě překvapil a vyskočil na mě, ale ja se v tom snu při otevření tak lekla, že jsem je hned zabouchla a pak se vzbudila. Ted je mi z toho smutno a bojím se, zda mu to nějak neublížilo. Hodně si o tom povídam s kamarádem, který se dost zabývá životem po smrti atd a říkal, že bychom měli už většinu jeho věcí zlikvidovat, že se jeho duše vrací. Musím podotknout, že všechny sny probíhali v jeho domácím prostředí... Máte někdo podobné zkušenosti?

FURIUS: Já právě neměl až tak pocit, že by chození pěšky bylo nějakým výrazným znakem toho snu. Já si to vyložil tak (což se v realitě vlastně stalo), že mě můj známý tak trochu "svedl z cesty", kdy "vlezl" do určité situace, kterou bych měl pod kontrolou kdyby tam nebyl, a přesně jak říkal(a) BONDA se jdu poté někam "uzavřít" před okolními vlivy.

Každopádně výklad, že by houkačky a pohled do očí měly naznačovat, že to, že jsem tu situaci promrhal bude v konečném důsledku "dobře", je něco, co mě vůbec nenapadlo. Díky.

SK3TEKK: Napadá mě - nějaké špatné zážitky z minula, které si mozek čistí... nemusejí se ani týkat přítele, ale třeba dávnější minulosti. Nebo máš nevědomý strach, že se to s přítelem zvrtne.

VAVORONAMYS: To je přece ve snu základní způsob pohybu ;-) Nač se zbytečně zdržovat s gravitací. Obecně se to pro mě pojí s vnitřní svobodou.