MARKETAPARKETA: neřešila bych to, jestli mu utečeš, ale zda si oba (!) umíte představit, že to od jisté doby budeš muset celé převzít na sebe - "duchovno" a souznění je krásná záležitost... pak je však potřeba vzít v potaz ono fyzično a hlavně - každodenní realitu a odpovědnost...
- umíš si představit, že se postaráš o vaše děti (? - počítáte-li s nimi - a nespoléhej na to, že když ti řekne, že to teď nebudete řešit, že to za pět deset let bude lepší - že k nim bude v noci vstávat a bude se s nimi učit do školy, a že ho nerozhodí jejich hravost a nároky),
- umíš si představit, že společně (s jeho důchodem?) ufinancujete chod vašeho domova (a případné výdaje na děti), popř. hypotéku apod.
- umíš si představit, jak se při svém zaměstnání dokážeš postarat o něj (a o děti) po stránce lékařské péče (ano, jistě, existují osmdesátiletí vitální staříci, kteří jsou naprosto soběstační - jeden z yx tisíc, a povšimni si malého detailu - ti soběstační žijí povětšinou sami, a nic jiného jim prostě nezbývá - a v dnešní době prostě věk neošidíš - ty zdravotní problémy přijdou - ovčáka na beskydských pastvinách, co o doktora nezakopne, sis asi nenašla)
- umíš si představit, jak si rozumí s tvou rodinou a se tvými přáteli - umíš si představit, že spolu trávíte volný čas a jste spolu schopni zajet za dvacet let na výšlap na hory nebo se prostě procházet po kavárnách či vinných sklípcích... a třeba právě i s těmi přáteli...
Zkus si vás prostě představit za pár let...
Z textu je znát, že jsi už stejně rozhodnutá... tak si prostě užij toho, co teď máte... tak si užij toho, co ti teď dává... ale počítej s tím, že z podobného vztahu se tak nějak s postupujícím časem hůř odchází...
Ale pokud máš pocit, že to výše prostě dáš...