NEKROMANT: spoluvlastnictví firem zaměstnanci nefunguje. zaměstnanci mají tendenci chtít mít proplacený strávený čas (labour), případně se chovají úřednicky a mají tendenci utratit maximum peněz, které dostanou k dispozici - a nehodlají o hospodaření firmy uvažovat z hlediska dosaženého zisku nebo návratnosti investice. je to docela silný blok, a to i u lidí, kteří jinak hrdě volí různé pseudopravice a vykládají, jako jsou konzervativní.
případně, když už zaměstnanec začne uvažovat z hlediska zisku, tak stejně bude mít tendenci obvinit jiné oddělení, že např. nevynaložilo dost úsilí, aby produkt prodalo za vykalkulovanou (a tedy nikoliv tržní) cenu, takže tam bude vždy sklon ke kartelové tvorbě cen, a celkově k jevům, které se vyskytovaly v éře cechů či odborů. dále je tam rozdíl ten, že podnikatel nemusí být jen ten "zlý" monopolista, který raději naakumulované zboží nechá zničit, než aby o dal pod cenou - ale podnikatel vystavený konkurenci čas od času prodá i pod cenou,protože tím sníží případnou ztrátu (oproti variantě, kdy neprodá), případně můžou hrát roli fenomény jako mezní náklady (které nerostou plynule, ale vždy v nějakých skocích - např. za převoz náklaďákem zaplatíš skoro stejně, bez ohledu na to, jestli je plný nebo skoro prázdný, apod.). to všechno jsou věci, o kterých člověk, který fakt něco umí, nechce přemýšlet, a raději se dožaduje v oboru obvyklé hodinové mzdy. a to je přesně i důvod, proč firmy řízené zaměstnanci mají tolik hospodářských problémů...
faktem je, že firmu by si měl vidět spíše jako nástroj zákazníků (k zajištění toho, o poptávají), než jako nástroj zaměstnanců. zákazník platí, zaměstnanec do toho nemá co kecat. ale NZP by ho měl chránit před tím, aby pracoval jako zadlužený otrok, z donucení, kvůli potřebě přežití - ale aby skutečně jakákoliv práce (i ta snadno substituovatelná) měla svojí tržní cenu (v tomto směru je koncept NZP prostě lepší, než koncept minimální mzdy, která zkresluje náklady na práci daleko výrazněji)