JUNIPETRUS: londynska zkusenost me hlavne naucila prirozene pospolitosti a nutnosti si pomahat. Umet se ukromnit, kdyz je potreba, makat, nebat se jakekoli prace, ktera te kratkodobe udrzi nad vodou a ze ktere se prehoupnes na dalsi vetev. Naucila me nechat si pomoct, projevit vdek, pecovat o svoje pratele, nebyt sobecek, co porad mysli jen na sebe, umet si nepodminene urvat od huby, kdyz druzi potrebuji pomoct.
Kolikrat jsi treba u sebe doma, v pokoji, nechal nekoho zadarmo bydlet, protoze nemel kam jit, i kdyz to znamenalo, ze si budete slapat po hlave? Delil ses s nim o jidlo? Kolikrat tohle nekdo udelal pro tebe? Protoze to je prirozenej altruismus, starat se o konkretni lidi v tvym okoli v konretni cas, budovat si dlouhodobe takovy vztahy, kde je sance, ze by ti ty lidi pomohli, kdyz bys byl v nouzi, cili nesrat na svoje pratele, udelat pro ne nezistne taky nekdy neco.
Ne ze ja budu vynucene nekam posilat balik penez a nejakej neznamej lempl, kteryho ja ani nemam pod dohledem, abych ho vykopala na pohovor, si pujde nakoupit do samosky kupu sracek. To neni altruismus, ani pomoc druhym, to je vykoristovani, je to nevychovny a ja to nehodlam v zadnym pripade podporovat.