LUBOB: no to je jednoduché: liberální demokracie si samozřejmě od začátku uvědomovaly, že občan je něco trochu jiného, než jen otrok s právem hlasovat. rozvoj demokracií je už od starověku spojován s tím, že občanům je slibováno vlastnictví půdy (ne nutně, že na ně někdo bude pracovat, ale to samotné vlastnictví často ano - klasická Římská republika, například)
ZP je novodobou paralelou tohoto příslibu: odráží dobu, kdy produkce je industrializovaná a většina populace pracuje ve službách. zatímco podíl na práci ostatních není automatický (tady mi vadí i zdanění mzdy), tak podíl na průmyslové produkci, spotřebovávající nějaké původně společné zdroje a generující naopak negativní externality, je v podstatě tak či onak logický: a hlavně je to nejjednodušší cesta - éra pásové výroby,což byl poslední pokus zapojit veškerou populaci do ekonomické činnosti, v podstatě skončila, automatizuje se už i v Číně.
mimo ZP bude pořád existovat sektor služeb, který vytvoří většinu pracovních míst (a které si současně nebude možné dovolit, pokud člověk bude chtít vyžít jen ze ZP). stejně tak určitě bude existovat i luxusní zboží a související pracovní místa a to si také nebude možné dovolit.
přeloženo do jazyka ne-ideologického pozorovatele ekonomiky: ZP dejme tomu způsobí, že nebude produkováno JENOM luxusní zboží a služby, ale že zůstane zachovaná určitá poptávka i po levnějším zboží a službách (nebude naplánováno, v jaké míře toto nastane). přitom toto nebude řešené nějakou regulací cen nebo quotami: trh o tom rozhodne v daleko větší míře, než je tomu u obřích státních zakázek, které stejně vysoutěží obří firmy.