MANFRED:
"Lidi [...] chtěj aby něco dostali z toho co vydělal někdo jinej." - to je, bohužel, klíčová vlastnost v celé řadě postkomunistických zemí. Hledáme zemi kde lítají pečení holubi do huby.
Za bolševika jsme měli za to, že tou zemí je západní Německo nebo Amerika, protože na tom byli v porovnání se socialistickým světem dobře. Pak jsme dostali šanci svobodně se rozvíjet, podnikat, a dokázat že na to taky máme.. a zjistilo se, že v kapitalismu pečení holubi fakt nelítají. Zklamaní a otrávení pak Češi hledali svou zaslíbenou zemi, medem a strdím oplývající, v Evropské Unii. Ani Brusel nám ale pečené holuby neslíbil, a protože v EU většina zemí jen bere dotace, tak penízky docházejí.
A tak zklamaný líný český Honza zahodí hrábě a uchýlí do hospody, za poslední pětník si dá pivo a buřta s cibulí, a bude nadávat jak je to nespravedlivý. A bude vzpomínat jak mu bejvalo dobře, když se mohl flákat a stejně dostával svých dvanáct set bolševických korun. A pak půjde chrápat, a zatímco se mu bude zdát o snadné výhře v lotynce, o pár kilometrů dál bude Helmut ještě za posledních slunečních paprsků honem sklízet seno, aby v noci nenamoklo, protože je dobrý hospodář. To ho naučil jeho táta, a toho to naučil jeho děda, protože se vždycky museli ohánět.