FESTER: Příklad - 40 procent výrobních kapacit automobilového průmyslu je naprosto zbytečných, ale je sanováno z veřejných zdrojů (různe formy) právě jenom kvůli zaměstnanosti! To se ta zodpovědnost pak děla že? Soukromý sektor za veřejné peníze že? :) - Zdroj akademická půda, poradce slovenského premiéra.

ZARREMGREGARROK: myslím si, že bude nějaká hladina, pro kterou bude ZP neutrální. samozřejmě to úzce souvisí s tématem daňové progrese.

problém je, že celková míra zdanění je dnes chápána chybně: spotřeba je zatížena DPH, úspory a investice (např. do nemovitostí, apod.) samozřejmě ne. (tím se samozřejmě vytváří jakási iluze, že peněz vlastně máte více - pokud je nehodláte spotřebovat :-) nicméně člověk, který všechen svůj příjem spotřebuje, je zdaněn daleko více, než někdo, kdo jen vytváří úspory: systém je mlhavý a nepřehledný už dnes, a i ZP je do určité míry trik (dnes kdo vlastní nemovitost, nedosáhne na dávky, ale zase platí mizivou daň z té nemovitosti, takže situace po zavedení ZP by zas nemusela být moc jiná - ze ZP by zřejmě více zůstalo těm, kdo neplatí daň z nemovitosti)

podstatné je, že dnešní systém je opravdu hodně vstřícný k těm, kdo si umí říkat o víc - a to jak v soukromém, tak i veřejném sektoru. mě tohle unavuje, navíc rád měřím všem stejným metrem... a mám problém s takovým tím, že když dělám pro viditelně bohatého klienta, řeknu si hodně, a když pro kamaráda, dělám to zadarmo, apod.: tyhle odhady jsou dost subjektivní a tak. takže opravdu... proč chodit oklikou a vymýšlet, komu si říct o jaké peníze v dnešním systému - a proč nežádat rovnou ZP? je to stejně nesmyslné, jako cokoliv jiného. je to méně nesmyslné, než minimální mzda, která fakticky likviduje pracovní místa a motivuje k práci načerno. navíc je to téma, o kterém lze mluvit dalších 50 let, aniž by se něco reálně prosadilo: minimálně to kritiky sociálního státu donutí nastudovat si dnešní sociální systém a zamyslet se nad reálnými šancemi těch, kdo jsou na něm zaseknuti a jestli si za to opravdu mohou sami, apod. (když vyhlásím soutěž... mám právo divit se, že v té soutěži nejsou jen samí vítězové, ale i poražení? a máme to řešit tak, že vlastně ze soutěže uděláme pseudosoutěž a každému dáme iluzi, že v něčem vyhrál... a nebo přiznáme, že jsou tu poražení a vyhlásíme, že porážka ale neznamená skončit úplně na nule?)

pořád věřím (z vlastní praxe :-), že existují aktivity, které jsou méně užitečné, než žádné aktivity (každý s něčím takovým určitě má taky zkušenost). (a přitom nemusí být vůbec ilegální - naopak, navenek se mohou tvářit desně důležitě a vznešeně...)