VYHULENY_UFO: já pracoval přímo na rodinné nemovitosti, v tomhle věku :-) a nijak zvlášť nadšený z toho nejsem.
nesdílím příliš velké nadšení s id DANYSEK z toho, že peníze by byly nějaké velké kritérium úspěchu: procestoval jsem svět, sice backpackersky, ale i tak to něco stálo. jeden čas jsem finančně úspěšný byl, ale utratil jsem to za hovadiny a nezůstalo mi po tom období téměř nic. myslím se mi nejde divit, že druhou půlku života buduju na trochu jiných základech. peníze jsou nástroj, ne cíl. a kdo zná moje cíle, ví, že jsou zajímavé.
ZP je jediná příčetná pravicová (tzn. individualistická) sociální politika: levice bude nakonec proti ZP protestovat víc než ty (ať už z jakýchkoliv pozic), protože věří v sílu příslušnosti jedince ke kolektivu, podřízení se kolektivu, "groupthinku" - a to nikoliv nutně ve smyslu solidarity s potřebnými či empatie, ale ve smyslu nedůvěry k individualistickému uvažování, strachu obrátit se zády ke "kmeni" a odejít do divočiny (sociální konzervativci to budou míst stejně, ale budou to vidět optikou privilegovaného, nikoliv řadového příslušníka toho kmene). ZP je pro ně nebezpečný, protože otupuje kolektivní návyky a rituály, nezdůrazňuje příslušnost jedince ke komunitě, třídě, kmeni, partě a podřízení se společným zájmům... levice vždy chtěla lidi organizovat k tomu, aby prosazovali společný zájem, ale ZP toto činí zbytečným.
ZP je ve vztahu k sociálním právům tím, čím je vibrátor ve vztahu k debatě o antikoncepci vs. potratech :-) (tzn. nikdo neříká, že by se u toho mělo zůstat jako u defaultního módu, ale řadu konkrétních problémů by to řešilo)
člověk se vyvinul sice z opice, což byl (vesměs) stádní tvor, provozující větší či menší hierarchii, směnu a dělbu práce (každý dnešní nehumanoidní druh opic to má trochu jinak) - ale my máme tu obrovskou výhodu, že se můžeme nechat naší kulturou naprogramovat k celé řadě vzorců chování, od individuálního myšlení po davové, od hierarchické organizace (stromy - grafy beze smyček) k topologickým sítím obsahujícím uzavřené smyčky. máme spoustu možností a je škoda vnutit společnosti jeden typ myšlení a organizace na úkor ostatních možných.
no a člověk v předchodné fázi mezi různými možnými formami zapojení do celku je člověk na ZP - není to sociální stigma, jako dnes, není to něco, co někomu závidět nebo kritizovat - je to prostě nulový, stabilizovaný, výchozí stav. neočekává se, že v tom někdo zůstane celý život. (a nejvíc by to pomohlo lidem, kteří se dnes emocionálně angažují pokud jde o neúspěšné lidi v jejich okolí - prostě jim nechci jen říkat, že si za to můžou sami a ať se víc snažej - protože to nevidím ani tak, že bych si za svůj - relativní - úspěch mohl čistě jen sám...)