DANYSEK: nový spolumajitel jim hulení zakázal :-) hele, tohle se netýká nutně mě,já si vyslechl svoje od lidí v jiných firmách a tak. prostě když lidi přebývají, tak řešení kdo odejde je trochu jako reality show Vyvolení. (proto taky všichni doufají, že bude ekonomika růst a lidi budou spíš chybět)
ZP je z liberálně-ekonomického pohledu prostě náhrada minimální mzdy: s tím, že minimální mzda vytváří tlak buď na inflaci, nebo na nezaměstnanost (+ učebnicová poučka: makroekonomicky se ukázalo, že inflace a nezaměstnanost se často vzájemně nachází ve stavu něčeho jako "nepřímé úměry" - nebavíme se o hyperinflaci, což je už kolaps na peněžní směně postavené ekonomiky jako takové...)
Pokud jsi nějaký "anarcho-kapitalista" (nebo nevím jak to nazvat: fakticky by to byla spíš vláda mafií), tak tě nezajímá ani minimální mzda, ani ZP, ani žádné sociální zabezpečení - necháš charitu dělat toho, koho to baví, ale tebe k tomu nikdo nedonutí, a stát taky nenecháš radši ani vzniknout.
další level je nějaký "minarchismus", ve kterém připouštíš nutnost nějaké minimální mimo-ekonomické organizace společnosti. typický libertariánský minarchista připustí nutnost minimálního ozbrojeného státu (vytvoření iluze vnějšího nebezpečí se ovšem hodí, když podnikáš ve zbrojení a potřebuješ od státu víc peněz na zbrojení - ovšem zase nikdo příčetný nechce, aby to nebezpečí bylo opravdu nebezpečné, to dá rozum... tzn. nejlepší je aby média psala, že bude válka, když válka není, a naopak že vítězíme na všech frontách, když válka je:-)
ovšem kromě toho si lze stejně dobře představit jakýsi "sociální minarchismus" - a toto je přesně ZP tak, jak si já představuju, že si ho představují i ostatní Piráti u nás i ve světě: sociální minarchismus je blízký libertariánskému minarchismu, ale snaží se, jednoduše řečeno, snížit výdaje státu na represi a nahradit je nějakým základním levelem sociálních výdajů.
Pokud by Piráti ale chtěli ZP co nejvyšší a nějak skrz něj dosahovat "blahobyt", a jinak instituce státu zrušit, tak by současně neexperimentovali s nástroji typu participativní rozpočtování (tzn. fakticky "přímé hlasování, co uděláme se společnými penězi" - a ne, nehlasujeme o tom aklamací, jako se "hlasovalo" o různých věcech, včetně personálních otázek, za éry KSČ...). ZP je tedy pro Piráty zjevně jen jedním z nástrojů, které nahrazují, omezují či aspoň nějak "krotí" dnešní byrokraticé struktury.
Pokud se vůbec v něčem shodnu s naším nezničitelným místopředsedou, tak je to to, že zdanění lidské práce se mi moc nelíbí. Na rozdíl od skutečné levice nemám problém se ziskem - ale současně míra zdanění zisku by měla nějak přímo souviset s tím, kolik rizika ten, kdo zisku dosahuje, přenáší na společnost/stát/veřejný sektor (samozřejmě se ale nechci dobrat k nějaké 100% mezní sazbě daně ze zisku, jako navrhovala německá Die Linke a taky s tím ve volbách zoufale projela :-)
- a taky kolik zdrojů, o kterých se dohodneme, že patří všem, čerpá (a tady už narážíme na základní rozdíly mezi americkým a evropským pojetím nerostného vlastnictví, apod.).
No ale zdanění zisku je v podstatě nemožné, protože debata o tom, co jsou vlastně uznatelné náklady a kde končí práce a začíná zisk, je v podstatě při zachování skutečného soukromí soukromého sektoru nemožná, tak dnešní státy dost fungují na zdanění práce a spotřeby: zdanění práce proto, že se relativně dobře hlídá, kdo kam chodí do práce a kolik si otamtud nosí ("rodina základ státu" = manželky držící kasu a kontrolující výplatní pásky vlastně ve 20.století decentralizovaně dohlížely na výběr daně ze mzdy :-))) a spotřeba velmi podobně - úspory z rozsahu jsou tak velké, že ten, kdo jich dosahuje, se smíří s výběrem daní v těch místech, kde je ten "rozsah", protože na tom pořád ještě vydělá, i když se podělí.
Výběr daní umožňujících ZP je tedy prostředky 20.století nemožný - stejně jako ve středověku, např. před vynálezem knihtisku, byla nemožná všeobecná gramotnost. O čem je řeč je to, že neustále probíhá vývoj, žijeme v postindustriální informační společnosti, a všechno už je dávno jinak (i kdybychom nechtěli, nebo bez ohledu na to, co vlastně chceme - prostě se to děje)