LUBOB: takhle... kdyby všechny zboží a služby na trhu byly neustále rozebrané a pro uspokojení poptávky by bylo nutné zvýšit výrobu, tedy v nějaké klasické ekonomice, tak by si měl v podstatě pravdu.
žijeme ale ve společnosti, která je jednak hodně automatizovaná a hodně je toho outsourcováno v rámci globalizace; ale kromě toho, řada služeb je provozována stylem, že většina nákladů je fixních a pouze menší část variabilních.
jako příklad lze uvést jakoukoliv hromadnou dopravdu, MHD či železnici: tam v řadě případů jsou náklady fixní bez ohledu na to, jestli je prostředek obsazen z 20% nebo z 80%. Velmi stejný případ vidíš např. v kinech.. multikina jsou poloprázdná...
Dnešní civilizace je v řadě ohledů "post-scarcity" a stojí na obrovských úsporách z rozsahu. Jistě, jedna věc jsou negativní externality, hlavně enviromentální (příklad: devastace půdy industralizovaným hospodářstvím). Tyto negativa se ale stejně dějou a minimálně část produkce je držena spekulativně (i když dnes to už dejme tomu neplatí - např. potraviny dnes bez problémů zmizí v Číně, tam problém není...)
Příkladem spekulativního zadržování přístupu k produktu, který už vytvořen byl, byly realitní bubliny v Irsku a ve Španělsku (o USA nemluvě).
Někde tady je stopa k pochopení toho, proč by za všech okolností ZP nemusel znamenat jen inflaci: v konečném důsledku je krytý produkcí, která už _byla vyprodukována_ a kterou pouze nemá kdo spotřbovat (což samo o sobě vytvořilo další náklady a čistou společenskou ztrátu).
ZP na to ale nejde cestou nějakého vyvlastňování a znárodňování. Je ale možné, že jeho výše by musela být pečlivě vykalkulována právě na základě reálných znalostí o rezervách, nezkonzumovaných přebytcích, apod. Jako nikdo neříká, že ZP by byl jednoduchý - ale fakticky taky není pravda, že by měl nutně znamenat, že bude nutné produkovat víc než dnes. V případě zboží možná.. ale v případě služeb dnes existují značné již vytvořené rezervy (a zejména u elektronické online ekonomiky je vzácnost v podstatě nesmysl - služby tam jde škálovat zcela neomezeně), které aby mohly být spotřebovány, tak by museli být spotřebitelé přesvědčeni k dalšímu zadlužení se.
V zásadě si to představ jinak: část těch, kdo se dnes zadlužují, jistě zemře před tím, než se jim podaří dluh splatit. ZP je prostě rovnoměrné rozdělení této částky: každému občanu by bylo dovoleno vytvořit za života určité množství "dluhu", od kterého se ani neočekává, že bude někdy splacen. Není to příliš odlišné od dnešní situace, kdy jsou vytvářeny zdroje které buď ani nikdy nebudou zkonzumovány (spekulativní bublina) nebo je dlužníci nikdy nesplatí.
Spousta lidí žije v hluboké psychické depresi kvůli pocitu, že své závazky nebudou moci nikdy splatit. ZP by byla nepatrná drobná úleva v tomto stavu věcí. (opravdu jen nepatrná, protože by fakticky znamenala jen dílčí zmírnění "přínosti", kterou ti,kdo majetek mají, uplatňují vůči stále většímu procentu populace, která ho nemá: většina lidí by nadále vyhledávala další zdroje přjmů nad rámec ZP).