DANYSEK: ty to pořád celý nechápeš: Piráti nejsou MOJE partaj. Piráti jsou partaj, do který jsem vstoupil (pravda, jako zakládající člen, ale stejně vstoupil) proto, že prostě v nějaký moment člověk nechtěl už o politice jen nahodile žvanit online, ale chtěl se podílet na sestavení nějakého programu a propagaci nějakých kandidátů, kteří by ho prosazovali a tak. Z toho ale vůbec nevyplývá, že Piráti se budou řídit doslova mými nápady, nebo naopak že já doslova dogmaticky převezmu program Pirátů a budu ho hlásat.
Ve chvíli, kdybych byl za Piráty zvolen do nějaké veřejné funkce, se pravda dle našeho Demokratického minima musím řídit volebním programem v momentě svého zvolení (podotýkám volebním - ne nějakým obecným dlouhodobým). (Ve volebním programu proto také Piráti většinou mají celkem jednoduché, nekontroverzní záležitosti, nic světodějného...)
Moje názory na ZP se odvíjejí právě jen od toho, že jsem si udělal nějakou abstraktní představu o fungování dnešní ekonomiky i jejího vztahu ke státu (výběr a placení daní). Dejme tomu mám jakési okrajové zkušenosti a představy. Ty jsou jiné, než u člověka, který někde pobíral v pracovní době mzdu a zná jen čísla ze své výplatní pásky.
Zrušení minimální mzdy bez zavedení ZP je sebevražda. Přesun odpovědnosti za podstatnou část příjmů méně kvalifikované části populace po zrušení minimální mzdy na stát je ovšem sebevražda, pokud by nedošlo k zásadní změně ve fungování státu.
Obecně se jako hlavní zdroj příjmů státu pokládá výběr daní, ale to je jeden z možných koncept. Především bychom měli odlišit stát a veřejný sektor. Stát jako takový, tzn. aparát, ten ty by moc "podnikat" neměl, podléhá přeci jenom jinému režimu a jeho monopol na moc by mohl deformovat trh. Veřejný sektor, to je ovšem kde co dalšího: obce, státem vlastněné firmy, apod.
Nějaká forma smíšené ekonomiky je podle mě představitelná a hlavně na Západě (a nejen za Západě) úplně běžná. Např. nevidím důvod, až budeme mít dálnice dostavěné a v provozuschopném stavu, proč by výnosy z mýtného nemohly končit ve státním rozpočtu a být jedním z mnoha zdrojů, které budou financovat i ZP. Atd atd. ZP je zásadně nepředstavitelný pouze z hlediska "minimální stát, minimální daně". Pokud připustíme, že nějaký stát a veřejný sektor tu přeci jen je a že v určitých odvětvích má nezanedbatelné výhody (např. protože transparentnost může v určitých odvětvích být i konkurenční výhodou, zatímco soukromý sektor s ní může mít problémy), tak prostě takový ekonomicky životaschopný stát si jako jeden z cílů může dát i vyplácení ZP. Ostatně, kdo si nastuduje historii původního Říma coby republiky a zásad jeho občanství, tak si povšimne, občané měli jakýsi nárok na půdu - proto se také Řím rozrůstal - který byl těm, kdo ho nevyužili, kompenzován ve formě "základního příjmu v podobě obilí, později slavný "chléb a hry".
Zajímavé je, že Indie má cosi jako základní příjem vyplácený ve formě silně dotované rýže pro všechny obyvatele. Za účelem korektního naplnění tohoto příslibu dokonce vybudovali obrovskou databázi biometrických údajů obyvatelstva. Paralela s Římem a jeho obilí/chlebem a indickou rýží se přímo nabízí.
Ještě první čsl. republika kladla velký důraz na právo svých občanů na půdu. Nárok občanů na půdu je, jak jsem mnohokrát demonstroval, možné velmi jednoduše překlopit do práva na ZP pro ty, kdo se tohoto nároku zřeknou (ostatně, i dnešní dávky v hmotné nouzi jsou vypláceny pouze těm, kteří na sebe nemají napsaný žádný nemovitý majetek, pokud vím). Představa ZP je podle mě normální součástí novověkého projektu liberální společnosti - a to, že jen málo společností do téhle fáze dospělo, to souvisí spíš s vyplýtváním ohromným zdrojů ve válkách a na různé megaprojekty, než s nějakým objektivním důvodem.