DANYSEK: ano, ale musíš přeci jen rozlišit, jestli to je daň, nebo pokuta.
Daň je podíl státu na tvém prospěchu... ideálně podle mě na zisku, ale jak jsme rozbírali jinde, ne všechny firmy a podnikající subjekty (ehm, ehm, že) dnes fungují na bázi zisku, proto výběr daní přešel zejména na lépe měřitelné DPH, které je dnes základem rozpočtu. Ve vyjímečném případě může i existovat daň z majetku (typicky z nemovitosti), v ČR je relativně zanedbatelná (vzhledem k ceně nemovitosti, ne už tolik vzhledem k příjmům obyvatelstva, což by pro obyvatelstvo měl být varovný signál...)
Pokuta je naproti tomu sankce za aktivitu, kterou se vládnoucí frakce v demokratické společnosti rozhodne sankcionovat nějaký typ chování či obecně aktivity (nicméně, pokuty většinou mají konstantní charakter v čase a střídání stran u moci a v opozici na ně nemá až tak velký dopad, tak lze přepokládat, že na pokutách existuje opravdu většinový konsensus). Všichni pokuty známe, všichni je platíme...
Pokud bychom hned na začátku budování naší demokratické společnosti (k čemuž nikdy tak docela nedošlo, protože nejsme republika, která by vzešla z nějaké zásadní revoluce - téměř vždy došlo k převzetí existujícího byrokratického systému předchozího režimu, např. na konci Rakouska-Uherská a Zemí Koruny České které byly v personální unii s ním, apod.), tak by nebylo od věci hned na začátku budování finančního systému prohlásit tohle:
- Daně jsou podíl státu/společnosti na prospěchu, který dosahuje jedinec (zisk, mzda) nebo na garanci alokace vzácných zdrojů ve prospěch tohoto jedince (majetek). Daně směřují do rozpočtu struktur státu a slouží k jeho chodu
- Pokuty jsou sankce za nedodržení pravidel, které občané stanovili sami sobě a směřují ve formě rovnoměrně rozdělené (součást základního přijmu) do kapes všech občanů
- Stát při svém hospodačení směřuje minimálně k vyrovnanému rozpočtu, přebytekový rozpočet je žádoucí. Případný přebytek rozpočtu nemusí být vytvářen jen k tvorbě rezerv, ale může být rozdělen mezi občany formou základního příjmu (navíc k podílu na výběru pokut). Takovéto rozdělení přebytků ale není mandatorním výdajem státy.
Nevím, co by na takovéto "finanční ústavě" vlastně mělo komukoliv vadit. Samozřejmě, neřešíme řadu problémů moderní globální společnosti postavené na vysoké mobilitě, kdy by to přispělo k rozevírání nůžek mezi občanstvím a trvalým pobytem, což je politické téma samo o sobě. Ale zásadě, když jako občané nevytvoříme nějakou dohodu o demokratickém státu, tak to neznamená, že stát nebude existovat: pouze jeho místo zaujmou oligarchické struktury, které propojí ekonomickou a reálnou politickou moc.