YMLADRIS: Já nejsem žádný specialista na Montessori, jsem učitelka 1. stupně, studovala jsem asi před 5 lety v Praze a tam je 1. stupeň takový poměrně pokrokový, takže se snaží umožnit nahlídnout do různých směrů. Od Marie Montessori jsem četla Od dětství k dospívání (vydal to Kosmas a jde to normálně sehnat), ale ne tak pozorně, abych na zákadě toho mohla nějak fakt zasvědceně argumentovat - bylo to pro mě inspirativní, ale ne stěžejní a dost mi to splývá s jinými věcmi.
Tehdejší běžná výuka byla tzv. neoherbartismus, což bylo v té době už zastaralé pojetí - hromadné, založeno na paměťovém učení, nepracující s individualitou a zájmy dítěte, laicky "taková ta klasická nudná škola". A vznikalo v tu samou dobu na různých místech reformní hnutí, které se snažilo s tím něco dělat. Montessori, Dewey, Pestalozzi, u nás různí pokusníci a později pokusy o změnu na celostátní úrovni - byly různé pokusné školy, jelo to za první republiky docela dlouho, ale přerušila to válka a pak se to jednak neobnovilo, jednak ani nevyhodnotilo.
O názorech Montessori na rolovou hru ať už dětí samotných nebo třeba s panenkama jsem přesvědčená, že jí tyhle věci připadly málo didaktické a rozvíjející a v některých textech to kritizuje, nejsem ti to ale fakt schopná citovat. V některém z jejich děl to ale bylo, řešili jsme to docela dost i na semináři a svedli to na dobu, kdy žila :-)