Ahoj. Jsem tu pro radu ohledně nějaké základní literatury - máte zkušenost s něčím, kde jsou jasně shrnutá východiska? Mám dcerku v normální školce, ale zhruba stejně daleko máme monte školku, do které jsem teď měla možnost lehce nahlédnout a začalo mě to znovu hlodat. Co se týče alternativního způsobu vzdělávání tak hledám cestu, protože to jaký je systém našeho školství mi nepřipadá šťastné(ba někdy je to až otřesné), i když nezpochybňuji možnost, že můžete narazit na dobrého pedagoga, který vliv v podstatě "škodlivého " prostředí dokáže celkem slušně vykompenzovat(my zatím uvažujeme o domácím vzdělávání, ale to má taky svá negativa). Ale u těch alternativ nějak nevím, jestli se tam někde neskrývá nějaký pro mě (z neznalosti)zatím skrytý důvod proč ne. V podstatě třeba Waldorf jsem zavrhla kvůli pro mě nepřijatelnému způsobu zacházení se spiritualitou. i když mě fascinuje ta podpora tvořivosti. Ta tvořivost mi zase hodně chybí u monte. To co je pro mě určitě důležité je respektující způsob zacházení vycházející z přesvědčení, že nehledě na naše schopnosti máme všichni stejnou hodnotu. prostě asi teď nějak hledám jak si to poskláda co se týče priorit, aby mi z toho vyšlo nějaké rozhodnutí, protože třeba monte školka je pro nás finančně zatěžující ale je jasné, že pokud budem přesvědčeni o jasné prospěšnosti, tak se dají ty peníze prostě nějak vydolovat. Asi jsem teď dost zmatečná, ale mám potřebu si o tom povídat, tříbit si názory, takže jestli jste někdo ochoten budu ráda.

YMLADRIS: Ale co my dospělí ? Nepotřebujeme to taky, v jiné formě tedy ? Vím že téma je o dětech, nicméně i my dospělí máme v sobě tu "dětskou dušičku".

KOTENCE: montessori to bere tak, ze malym detem nefunguje neco "vysvetlovat". museji to pochopit motoricky metodou pokus omyl

TORUVIEL: jasne,diky

KEIKIN: určitě má spoustu malejch trolčátek :-)

VYHULENY_UFO: a ty máš děti ufoune ?

MORPED: No, tak nějak k té soustředěnosti dojít museli. dělala jsem s dcerou hafo různých aktivit a někdy to bylo "horší", někdy jí to šlo hned dobře. Hlavně to pojímat jako legraci, nedělat z toho vědu :-)

VYHULENY_UFO: Jenže psa chceš mít v podřízený pozici, dítě ne.

KOTENCE:
TORUVIEL:
ja jen,ze kdyz vidim fotky,tak ty deti tak soustredene pracuji,synator soustredene sype vsude....ale me docela potesilo,ze ho to zabavilo na chvilku,coz je taky dulezite,aspon pro me!

VERONIKA22: chudaci deti, vzdyt i toho psa pochvalim, kdyz mi prinese balonek a nebo klacicek.

MORPED: No, dobrý, však nikdo z nás nebyl v začátcích mistr :-)

MORPED: Dělám to já a ona opakuje. Ale je ještě malá, tak moc nemá vlastní rozum.

Když vidím ty videa, jak po sobě 18m batole meje talíř a maže si housku, tak si říkám, že už bych taky mohla začít s nějakou složitější aktivitou, ale nevím moc jak. Třeba s hrnkem ještě moc zacházet neumí - umí se napít, ale nechápe, že ho nesmí naklánět, aby se to nevylilo a já jí to zase neumím vysvětlit, protože voda všude jí evidentně nechává klidnou.

tak jsem dala synovi,skoro 2 roky,at predelava pomoci lzicky bulgur z jedne misticky do druhe.....no bulgur byl vsude,jen ne v mystickach,ale tak zabavil se na chvilku....ale tak mi povezte,jak to delate vy,aby to decko delalo,co si prejete?!!

YMLADRIS: Napsala jsi to opravdu moc krásně! Snažila jsem se to vyjádřit slovy "sdílení radosti"a ty jsi bodem 2 přesně vystihla, co jsem měla na mysli...

BEBERA: muj dosavadni nazor v otazce (ne)chvaleni jsem napsala kdyztak tady

[ YMLADRIS @ Šťastný rodič, šťastné dítě. ]

budu rada za nazory

VERONIKA22: co to je správný postup? Proč by měl být správný postup strohý popis toho, co dítě udělalo?

Když se ti něco povede, máš radost a chceš tu radost s někým sdílet. Takže místo aby sis stroze řekla "hm, mám nového klienta, udělala jsem zkoušku, uběhla jsem 10 kilometrů,hm, tak nic", půjdeš třeba za manželem, obejmeš ho a křičíš "hurá, mám nového klienta". Nenašla sis nového klienta, aby tě manžel chválil, ani nepotřebuješ, aby stroze komentoval "vidím, že máš nového klienta, to tě asi muselo stát hodně úsilí, viď", ale aby měl radost s tebou, aby to s tebou sdílel...

YMLADRIS: obecně mám s konceptem nechválení problém, jde mi to dost proti srsti - co jsem tak pozorovala, děti mají radost samy od sebe a chtějí tu radost s matkou sdílet, neviděla jsem dítě, které by mělo radost, až když mu matka potvrdila konání... Plus pokud je dítě v určitém věku nastavené tak, že chce matku potěšit, tak je to asi přirozené a druhým přirozeným krokem je potom v jiném věku naopak odtrhnutí se od rodičů a jejich určité odmítnutí, tak aby se dítě osamostatnilo... Tak proč té přirozenosti bránit...