SKAFF: tak tenhle článek mě pobavil :)) ale souhlas! vypíchnu tři odstavce dva pro zasmání a třetí je dost zásadní protože to je přesně to co vnímám taky jako jediný možný průser.

Takovým typickým omylem je představa, že domácí vzdělávání oproti školní docházce dětí příliš zatěžuje rodinu, že klade na rodinu zvýšené nebo dokonce enormní nároky. Opak je pravdou. Oproti otrockému courání dětí do školy je domácí vzdělávání určitě pohodlnější alternativou, velmi přispívá pohodové atmosféře v rodině a otvírá celou řadu možností. Je třeba zdůraznit, že je přirozené domácí vzdělávání pohodlnější a jednodušší nejen pro děti, ale hlavně pro rodiče. /Pokud se rodiče z domácího vzdělávání staví do role přetížených mučedníků, nevěřte jim - buď to dělají blbě nebo lžou./ Je sice pravda, že děti doma vzdělávané díky nesrovnatelně vyšší efektivitě vzdělávacího procesu je zákonitě nutné vytěžovat řadou nadstandardních vzdělávacích aktivit, ale ani v tomto ohledu nejde o nikterak enormní zatížení rodiny.

Dalším smyšleným strašákem je nutnost, aby na děti při domácím vzdělávání stále někdo dohlížel, zvláště aby se matka plně věnovala roli učitelky a na nic jiného už neměla čas. Tato velmi rozšířená představa je také naprosto zcestná. Děti v domácím vzdělávání oproti svým vrstevníkům v hromadných zařízeních nad sebou nepotřebují nepřetržitě mít bachaře. Typické je, že v normální rodině je více dětí, které při vzdělávání spolupracují, pracují velmi samostatně, případně pod vedením starších sourozenců a zákroky rodičů nejsou nikterak časté. Domácí vzdělávání tedy rodičům ve skutečnosti neomezí časové možnosti například pro profesionální aktivity o nic víc než starosti se školní docházkou dětí. /Je sice možné, že se rodiče při domácím vzdělávání v roli nepostradatelného ostražitého hlídače docela rádi flákají doma místo práce, nutné to ale jistě není./

Poslední skupinou problémů souvisejících s domácím vzděláváním jsou těžkosti, které nejsou způsobeny samotným domácím vzděláváním, ale jeho nedůslednou zmatenou aplikací. V této věci totiž nelze dost dobře sedět na dvou židlích. Pokud se rodiče z nějakého důvodu pokusí o domácí vzdělávání a snaží se přitom co nejtupěji kopírovat erární školu, jde samozřejmě o nešťastný pokus. Takoví rodiče často dokonce přejímají úplně všechny /často idiotské/ předměty, úzkostlivě se snaží kopírovat každodenní rozvrh hodin, používají jedině úplně stejné učebnice a především pečivě sledují přesný časový postup podle úředně schválených erárních osnov. Jedná se tu samozřejmě o naprosté nepochopení obrovských možností svobody domácího vzdělávání. Pokud se rodiče bojí s dětmi nadšeně vyrazit do nekonečných prérií domácího rodinného vzdělávání, tak by se snad o domácím vzdělávání ani nemělo mluvit. Hra na erární školu v obýváku samozřejmě nemůže být podařená, pro opravdové domácí vzdělávání je typická právě nezávislost na úředních předpisech, jaká umožní pružně reagovat a důsledně využívat zvídavost dětí, nasadit mnohem ostřejší a efektivnější tempo, nezdržovat se hloupostmi a samozřejmě ignorovat vesměs bezcenné nebo dokonce i velmi škodlivé erární učebnice.

BALAENA: Máš pocit, že na Tebe někdo útočí?

Možná opravdu preferuješ životní styl s větší mírou "disciplíny" a podřizování se než já, to je v pořádku, obojjí může fungovat, jak řečeno.

(Ale kdyby šlo o pro a proti domácímu vzdělávání, tenhle klub má prostě v záhlaví, že to sem nepatří.)

CICHLASOMA: Ty se v zivote vzdycky ridis tim, co se ti zrovna chce? Ja teda sklizim jablka v zari, protoze je to potreba (ne proto, ze je to predepsano), a ne v breznu, kdy by se mi do toho chtelo vic

CICHLASOMA: Co si budeme povidat, celej zivot musi clovek delat taky veci, co ho nebavi, anebo delat veci tehdy, kdyz je to potreba, ne kdyz se mu do nich zrovna chce. V tomhle tu prupravu do zivota ve skole vidim, ne v tom, jak z deti vychovat manazery. Tim neni receno, ze doma to nejde.

BALAENA: Já rozhodně nechci Tvou volbu posílat dítě do té školy nijak kritisovat, určitě to má své přednosti.
Já bych si u svých dětí myslel, že to kvůli jednomu kroužku nestojí za to. Kdyby dítě nechodilo do školy a chtělo ode mě v něčem vedení, kterých bych mu nebyl s to poskytnout, mám ještě kamarády, plus bych se pak asi cíleně seznamoval s lidma, který taky učej děti doma a dobře uměj něco jinýho než já. Možnosti tu jsou.

BALAENA: To je jistě individuální, no, nakolik člověk je schopen nějak se sám naučit i to, co ho moc nebaví. Nemusí taky ve všem být výborné. (Mně by třeba mnohem víc vyhovovalo učit se vždycky třeba měsíc především jeden předmět, pak zas jinej atd., pak to třeba na konci roku před zkouškama jen zopakovat, než to provozovat podle nějakýho "rozvrhu hodin"...)

KAI: (Ještě jsem tam zapomněl dát odkaz, která holka, že to o těch dvou hodinách říká, pardon. http://www.vitalia.cz/clanky/domaci-vzdelavani-dite-ceskym-skolam-nesverim/ )

(Ale popravdě, já bych dítě docela rád učil na tom první stupni víceméně sám, podle mě je zas dobrý, když přesně vim, o čem jsem s nim už kdy mluvil, na co můžu navázat, s čím co propojit a tak. Později by samozřejmě bylo fajn nechat některý oblasti učit kamaráda, kterej se v nich vyzná a zas učit jeho děti to, v čem se víc vyzním já. A nechávat děti, který jsou zvyklý se učit neinstitucionalisovaně, pospolu, oni se pak můžou učit spolu a navzájem a samozřejmě je od mala vést k tomu, aby si informaci sami vyhledávali a prostě hodně samostudovali.)

CICHLASOMA: obávám se, že s věkem a současně s tím, jak se rozšiřuje a prohlubuje rozsah předmětů, to bude čím dál těžší v tom smyslu, že je nutný se soustavně a na alespoň dostačující úrovni věnovat nejen tomu, co dítě baví a zajímá, ale i tomu, co ho zase tak moc nebaví, nezajímá nebo mu to nejde. osobně bych z toho měla obavu už u druhého stupně.

CICHLASOMA: tak až narazíš na jadernou fyziku pro devítileté, dej mi vědět (synův zájem se od virologie rozšířil ještě k subatomární fyzice)
pokud narazíš na nějakej dostatečně schopnej kroužek, nedostaneš tam dítě kvůli věkovému limitu. ve škole si ho tam "mimořádně" vzali, protože ho znají a vědí, že to půjde (zase výhoda malý školy - učitelé dostatečně dobře znají všechny žáky. a nejen učitelé, u nás třeba nejsou stravenky, obědy se vydávají "na ksicht", paní kuchařka si moc dobře pamatuje, kdo má na kdy odhlášeno, a ví, které dítě to je). ale na kroužek někam, kde dítě neznají, to tak jednoduchý není.

CICHLASOMA: jj, presne. beztak na tom prvnim stupni se deti uci tak jako tak jen chvilicku a spoustu casu zaberou provozni veci typu dochazka, prestavky, prechazeni do jine tridy a ja nevimco.

zivnostnici je ideal, ale i se zamestnanim a zkracenym uvazkem si to dokazu predstavit. beztak, pracovat 4 dny a jeden byt doma s deckama, ideal :)
(ja su teda i ted s cizima deckama 5 dni, pac ucim ve skolce, ale i tak by to byla zmena :D)

KAI: Plus teda, samo to učení dítěte nemusí zabrat až tak moc času, když je dítě zvídavé a samo si rádo čte atd. Třeba tahle holka říká, že ona učí dítě doma s úspěchem dvě hodiny denně, pak si ještě ono samo něco studuje většinou.

Zvlášť když člověk pracuje doma, tak samotné to učení by ani nemuselo být nějak extra omezující.

KAI: Jo, na tohle taky pomýšlím.
(Pro to kloubení je samozřejmě asi nejlepší, když rodiče nemusí chodit do zaměstnání, ale živí se jako živnostníci.)

BALAENA: "na druhém, Mlho, na druhém - je to kroužek pro šesťáky :)"

No na nějaký "kroužek", ať už formální nebo neformální je možné dítě posílat i když do školy nechodí.
A psala jsi, že syn chodí do třetí třídy, myslel jsem, že to "posílání k odborníkům" vztahuješ i na jiné věci než na ten kroužek.
Ale omlouvám se, jestli jsem reagoval podrážděně. Když si vzpomenu na "odborníky" na základce... (A prostě si myslím, že bych dítě na základce učit dokázal dobře, ani k tomu nemusím "odborník".)

BALAENA: no vida, prima :)