CICHLASOMA: Jenže se tomu nevyhneš, takže je lepší, když se naučíš, jak si s tím poradit, neź být frustrovaný z toho, že Ti to ti blbci kolem dělají naschvál. Což je pocit, který opakovaně zaznamenávám u lidí, kteří neprošli normální školou.

CHARON: Jde o pohyb a komunikaci ve formální uzavřený sociální skupině - co je na tom přirozeného, v životě nic takového kromě školy neexistuje!!! i v té práci máš různě odlišnou věkovou skupinu a nikdo z nás po něčem takovém netouží a cíleně se tomu vyhýbá včetně tebe! Tak k čemu ti to je?? Honzo jsi študovaný člověk, tak se koukni na nějaký dokument kde ti to krásně vysvětlí a pak se můžeme bavit o tom jak to dělat líp ju.

CICHLASOMA: No tak to už taky nechápu Proč a na co :)

CHARON: Jasný Honziku, ale všude kde se to tady dá napsat máš napsaný, že tohle všechno známe a víme a všichni co tady jsme, už jsme si něco někde přečetli, zkoukli a tak nám neříkáš nic co bychom nevěděli.
Ale taky díky informacím, které jsme si získali, už taky víme, že to tak úplně není, ale nepíšeme si tady proto, aby sem jednou za čas někdo vlezl a napsal sem zase nějaký svůj osobní dojem proč to nedělat, chápeš, o to tady v té diskusi nejde a nikoho to nebaví zase znova někomu kdo si o tom nic nepřečetl vysvětlovat něco....

INUSHKA: Jestli to dobře chápu tak jde o to, aby bylo vybavené na to, že musí v dospělosti dělat věci které se mu nechtějí dělat, ale to je právě to že nikdo nestojí o to, aby dítě bylo takhle vycvičené a muselo někde dělat něco co nechce, samozřejmě že je důležitý, ale nepřehnat to, aby to dítě zase pochopilo, že některý věci je potřeba se zatnutím zubu zmáknout, protože žijeme v určitém systému a prokličkovat jím, když se chceš k něčemu dostat co je pro tebe podstatné, někdy prostě musíš a je v tom i beznaděj, ale jak říkám to samé ho můžeš naučit doma i venku.
Naopak si myslím, že veliká část lidí, kteří utíkají před zodpovědností sám za sebe a než, aby v tom systemu někde něco co je nebaví řešili, stáhnou se do izolace, svého bezpečí a problémy je pomalu dohání a táhnou dolu, pochází přesně z téhle v dětství zažité beznaděje a nemožnosti uniku!

SVAN: To nejsou prudičky ani píčovinky a je vidět že to i někoho zajímá... podívej jak se to tu pěkně rozjelo a CICHLASOMA: to celkem hezky vystihla ... Jde o pohyb a komunikaci ve formální uzavřený sociální skupině kterou na hřišti ani jinde dítě nemá

EDERA: Každopádně mě tahle beznaděj a nemožnost úniku zničila jakoukoliv chuť do vzdělávání a dokonce, přesto, že jsem velice společenský člověk, musela jsem dlouho pracovat na tom získat tu správnou chuť trávit čas v kolektivu.

EDERA: Já teda moc nevim, o čem mluvíš.
Já jsem se spolužáky na normální sídlištní základce žádné zásadnější dlouhodobé problémy neměl, na žádnou beznaděj z nich si nepamatuju, zároveň nemyslim, že by mě spolužáctví s nimi, resp. s 90 % z nich nějak obohatilo. Když jsme šli někam po škole s "družinou" a něco jsem si spolužákem vyprávěl nebo jsme o přestávce hráli fotbal s houbou (nebo jsem se s někym porval), tak mě fakt nenapadlo řešit, jak "dobře se kdo učí".
Mně vadili ve škole učitelé a celej ten "výchovně-vzdělávací režim", né spolužáci. S 90 % z nich by mi stačilo se vidět párkrát, kdybychom nemuseli spolu chodit do školy, tak bych se stýkal s někym jinym (a ostatně mi vždycky stačilo poměrně málo kamarádů), ale žádnej velkej problém jsem s nima neměl.

EDERA: Chybí ta beznaděj, že nemáš úniku a musíš.
Ale to přece není nikde řečený že to doma nemůže zažít!
Já když vidím že Denis něco dělat nechce protože mu to nejde, tak neexistuje, že by jsme to nedělali, prostě se přesto dostaneme a na tom trvám pevně, tvrdě a dostáváme se do hádek klidně, prostě neexistuje něco vzdát! Brečí, vzteká se, je to boj, ale pak to zvládne a sám je rád!

EDERA: pobytem v kolektivu, o jehož složení naprosto nerozhodovaly zájmy, vlohy apod. se přeci ale odehrává od rána do večera, pokud dítě neizoluješ a bereš ho do světa.
Už jsem tady jednou zminovala ty naše žižkovská hřiště například, děti je milují a pul dne jsou ochotni strávit s někým koho by jste jim domů rozhodně nepřivedli za kamaráda.
A dokonce mi kolikrát Denis řekl o někom že je hloupej, ale stejně za ním běžel a další dvě hodiny si s ním něco tvořil, povídal, spolupracoval na projektu ( hledáme žížaly a pak jdeme lovit ryby - imaginárně :)) teda žížaly opravdu)

CICHLASOMA: Dalo, ale obtížněji. Chybí ta beznaděj, že nemáš úniku a musíš.

Do skauta? To je v podstatě výběrový spolek slušných dětí, o něž se jejich rodiče normálně starají a mají zájem o to, jakým způsobem děti tráví svůj volný čas.

CHARON: Honziku, nech si to do hospody ty prudičky jo :))) tady to nikoho nezajímá :)) nechceme si tady nikdo povídat o píčovinách víš :)) chceme se něco dozvědět, což jde mimo tebe. Papa

EDERA: Z mojí zkušenosti mě ZŠ opravdu nepřipravila na fakt, že existují i JINÍ lidé. Romové a ti opravdu hloupí jsou v praktický, ti opravdu chytří už málem od první třídy jinde, zbytek drží ústa a krok.

Větší naděje vkládám do skauta - právě i proto, že ti hloupí můžou být (na rozdíl od školy) v něčem úspěšnější, než jejich intelektově nadaní vrstevníci.

EDERA: Aha, děkuju.
(Já nevidím, proč by se porozumění pro hloupější lidi nedalo vzbudit mimo školu, ale budiž.)

CICHLASOMA: Lidi, kteří např. chodili jenom do výběrových škol a chybí jim zkušenost s tím, že někteří naši spoluobčané jsou fakt hloupí hloupí, ovšem nikoliv vlastní vinou a fakt ne, nedělají to naschvál, že nechápou. I když se třeba běžně pořád pohybují víceméně ve výběrovém kolektivu, tak i s běžnou populací se někde sejdou a bývá to dost průšvih.