VYHOUKANO: Tak jo, taky to trochu rozvedu ať nevypadám jako záporák technologii :D
Internet je jasný, když se učíme často po něm sáhneme (nebo po knížce) když hledáme další informace.
Denis má k dispozici youtube (pod vzdáleným dohledem - je to slyšet :) kvůli muzice, baví ho klipy, tanec a hudba vůbec, kouká na to, ale pak od toho zmizí a na podlaze v pokoji jede svůj dance.
K tomu jako jeho první mašinu dostal v 6 letech svůj vlastní přehrávač, mastí tam moje oldschool kazety s prvními tanečními nahrávkami z devadesátých let, svoje cedečka včetně pohádek a samozřejmě na flešce má svou nejoblíbenější muziku a také mluvené slovo, které si sám pouští při hraní a před spaním.
Oba v bytě ovládáme svobodně všechny hudební přehrávače a radia. Když je v radiu které máme v kuchyni reklama tak ho vypínám a Denis už od mala chodí a dělá to taky :D pak ho zase někdo z nás zapne, když si všimneme, že je dlouho ticho.
Stejně tak je to s filmy, kromě toho, že chodíme hodně do kina, jsou k dispozici a když je na to vhodný čas, má Denis prostor jít a pustit si v tuto chvíli své milované želvy Ninja.
Řídí si svou zábavu a poslech v podstatě sám (občas se domluvíme, že slyšet majkla po desáté za hodinu, už není úplně fér) a taky zná rádio, kde si počkáš co ti můžou nabídnout jiní zajímavého.
Skype je jasný, ten jsem nevnímala jako sociální sít :) a je to sranda, nic zásadního.
Pepa v angličtině, želvy, scooby doo bez debat
Dokonce mi Denis ukázal Déčko, které zná od sestřenek a u táty, překvapilo mě, jak na internetu nabízí i celkem zajímavé věci, některé hry mi přišli v pohodě a dokonce i pořad o vaření pro děti, zábavně udělaný a tolik dobrých informací ze světa dobrých a zdravých potravin :)
Nechala jsem mu možnost, si tam zajít a hry hrát a koukat na ten seriál o vaření.
Nějaký čas se to stalo celkem zásadní pro něj a vyžadoval to nejvíc ze všech možných aktivit doma a po čase se toho nabažil a zase ho to přešlo.
S tím tabletem to zatím ale vnímám jinak. Soudím to v podstatě i podle sebe.
Jsme doma, tak tady můžeme být online, patří to sem, ale jak vyjdeme ven, je tu město, hřiště, hry na stromech, příroda a lidé.
nejsme připojení.
Když jedeme autem posloucháme muziku a i na delší vzdálenosti je tu mp3 přehrávač, když má chuť Denis na něco svého, nebo na pohádky, ale vyprávěné.
Vnímám to jako veliký rozdíl pustit si film přímo a nebo ho jen poslouchat a snít u toho, hodí se to víc před spaní a myslím, že i na cesty autem.
Nikdy jsme neřešili v autě nějakou průdu, že už to nejde vydržet (kromě samozřejmého Kdy už tam budem :) Denis je zvyklý si i prostor s minimem podnětu zvenčí sám vyplnit.
Takže to to není o tom, že bych tablet odmítala, ale prostě je tu level výš, který si myslím, že je pro něj přínosnější a to vlastní prostor pro čas, kdy se taky neděje nic. Pak teprve přihází prostor pro nej fantazii a tvořivost.
Občas to Denisovi udělám i doma, jsou momenty kdy jako každý, neví co se sebou a chtěl by využít comp, nebo filmy a nejde to je plno u počítače a na film je pozdě, nechám ho v té situaci, nejdřív zaprudí že se nudí a pak po chvíli zmizí a většinou z toho vylezou ty nejlepší nápady a dílka :)
Není to tak že bych se bála že ho tablet nějak bude příliš ovlivňovat, naopak ty výhody jasně chápu, jako prostředek k učení v pořádku, ale mě tenhle level příjde prostě podstatnější.
Jeden příklad za všechny. Denis se stal nejmladším hercem Vinohradského divadla. Chodili teď v zimě hodně na zkoušky a byl to celkem časový záhul, trávili v divadle každý den večery, dny, víkendy a většina starších děti měla své tablety a chytré telefony.
Vždy při přestávce děti seděly v šatně a mastily, nebo jinak využívaly, sice hromadně, ale...
Denis žádný neměl, byl z toho zpruzeny, protože ho samozřejmě ještě kvůli tomu kluci odstrkovali a jediné řešení které měl se sebrat a jít zkoumat divadlo.
Prolezl od maskérny po kulisárnu, seznámil se s osvětlovači, techniky, dalšími herci, zamiloval se do představitelky hlavní role (17 let) :) prostě vytáhl si z této zkušenosti všechno co mohl a kvůli čemu jsem ho do divadla vzala.
Když ho pak moje máma vedla na poslední zkoušky a potkávali na schodišti Maciuchovou, Postlerovou atd a každá tato příjemná dáma na něj ahoj Denisi a Denis suveréně ahooj, moje máma šla do kolen a já si jen potvrdila, že takhle to má smysl.