PAN_CAU: No díky, tak to teda zírám. :D

Nicméně už před lety jsem přešla na prózu a nevím nevím, jestli se má smysl se zase vracet někam, odkud jsem už dávno vypadla. No ale třeba zkusmo, z legrace, až budu někdy plná nějakého silného hnutí mysli ;)

ARGANNAH: az na ten dosti banalni a veku silne odpovidajici namet, je to moc hezky zvukomalebne, ma to krasny, nijak neponiceny rytmus. remeslne tomu neni co vytknout.
zkus napsat neco dnaska. tech 15 let navic by ti mohlo pridat.

ARGANNAH: Je mi líto toho chudáka chlapce s těmi vnadami. Na to musí valit Oko kdekdo ;)

ARGANNAH: To vůbec není špatný, poslední strofa mi dokonce evokuje Morgensterna:-)

Pro upřesnění, je z roku 1994 nebo 95. Bylo mi necelých patnáct. Dala bych nějakou výživnější, kde je víc srdcí, vášní a bolesti, ale tohle je jediná, kterou umím ještě dneska zpaměti, a zbytek je někde bezpečně zavřený ve sklepě mezi ostatním radioaktivním odpadem.

A nebojte, poezii už aspoň sedm let nepíšu. ;)

Jee, že bych sem hodila taky nějakou patnáct let starou patetickou uplakanou kravinu? Třeba se najde někdo, kdo tomu to plusko dá :))

Na slunci skvrny jsou temné snad
na hrudi chlapcově ženských vnad
pod luhem stíny spí všeliké
Oko je tu, Oko Veliké.

To Oko jsou hromy, cos slyšel řvát,
to Oko je kámen, co nechce spát,
matka, co na synu málo lpí
to Oko je síla, co v tobě spí.

Má řasy jak kartáč a stromů zrak,
to oko je napětí, pres a tlak
je to tvá hana i tvoje čest
to Oko jsou hory, co chtěl bys nést.

-----

Sázejte mínusy. Uděláme si takovou spotřebitelskou soutěž - když se jich nashromáždí víc než deset, tak to po sobě smažu :))))))))))))

INXS: Nu, je to asi tak adekvátní tomu věku.
To ani nemá cenu moc reflektovat - tím si prostě každý projde. Ideálně v tom dlouho nezůstane.

UNSEEN: velice povedene :o)

FIN: no bať, s věkem nějak romantičtím :o)

UNSEEN: nacistická poezie, ale to je moc hezké :-)

psáno v 16ti letech

Ráno

Procházím hustou mlhou
ve vzduchu je cítit podzimní chlad
noha šlápne do kaluže
pícha předchází pád

Míjím budovy šedivé
tak jako tenhle den
bude ještě moct
z toho koloběhu ven?

Mraky jsou nacucané
já cítím žal
kdo mi to, můj bože,
kdo mi to přál.

Kapka padla
na mou dlaň
svět pláče
chce svou daň.

Brečí, brečí čím dál víc
jeho slzy dopadají na mou líc
sama sleduji ten děj
a cítím jistou beznaděj.

BUBLINKY to řekla přesně, Nemesis. Scházelas tu.

NEMESIS: Vždycky se mi líbil tvůj skvělý cit pro rytmus a zvukomalbu. Jsem ráda, že jsi zpět.

TOMASZ: když hvězdy tančí v rytmu věčné pantomimy to se mi líbí, ale i tak bych škrtala, zbytek mi při čtení dost vrže. A vyjít si ráno bosky na louku je skutečně veliké klišé.

WHISPERMOONLITE:
NATASHA:
TOMASZ: děkuji za reakce.

RÁNO

Ticho je jazyk, jímž noční nebe mluví,
když hvězdy tančí v rytmu věčné pantomimy.
Jsou chladné ve své dálce, cizí,
a nejdrobnější mezi nimi
jsou celé světy dalších galaxií.

Tu na oblohu vplují červánky
a hvězdy očím zvolna zmizí.
Ne všechny --
pár spadlo do trávy palouku
a teď se v ranním slunci třpytí.

Vyjdu si ráno bosky na louku.
Kolik je tady orosených květů!
A já jsem jak bořitel světů --
nohama šlapu po kvítí
a ničím galaxii.

Tak, a teď mi to rýpání můžete oplatit! ;)

TOMASZ: já si spíš představil, co se z toho nebohého kotěte zmrzlého v předjaří stalo během první půlky vysokého léta, před očima mi proplula řada oxidací a dekompozic a brát do ruky a strkat ho pod hladinu bych teda nechtěl :-)

RANDOM_NIGHT: Ok, přijímám fakt, že logika tam je, ač jsem ji nenalezl. Sám mám ve svých textech, které jsem se zde neodvážil uveřejnit, mnoho míst, kterým rozumím jen já, které mají svou logiku, ale ti, které jsem s nimi zkusmo potrápil ji rovněž nenalezli. Můžu se tudíž vztekat, ale musím si přiznat, že tímto jsem selhal v pokusu sdělit myšlenku, a příště musím formulovat báseň jinak: tak, aby pozornost čtenářova směřovala tam, kam jsem zamýšlel, a nesklouzávala k nechtěným nelogickým kontrastům. A ono se to snad jednou poddá. :)