RANDOM_NIGHT: jé, mě to vehnalo slzy do očí :) (jsem trošku infantilní). krečkoza žil na chatě jo?

RANDOM_NIGHT: Jo! Mám to rád, miluju ty starý lodní kufry zaprášený! Totiž, kdo by neznal KOD? :-)

http://www.youtube.com/watch?v=o4evhYFZKag

NATASHA: No uznej, že jsem byl romantickej :) jo jo bejvávalo :)

Vida tak takhle je to s trojbodkama, hrušky, jabka ale neočesaný jsou bez mezery :)

TOMASZ: Nechat pouze první strofu, bylo by to pro mne dokonalé. Zbytek už nic "zásadního" neřeší, spíš rozvíjí naznačené motivy nebo vnáší nové, kterými se ale báseň zbytečně rozmělňuje.

SETEC: Malá poznámka k "trojbodkám":

Používají se na dva různé způsoby a podle toho se také rozdílně píší.
1) Chci-li nechat vyznít větu do nedokončena, píšu trojbodku těsně za větu. Asi takhle...
2) Chci-li naznačit pokračování výčtu zhruba ve stejném gardu dále, píšu trojbodku až za mezeru. Asi takhle: jablka, hrušky, ovoce, ...

Píšu-li trojbodku na konec každé věty/odstavce/sloky, něco je hrubě špatně... ;)

KATHALUNA: Slovenština neva, naopak, je to výsostný básnický jazyk.

Ale ten text je bída. Hiphop..? Nebo co bylo záměrem?

SETEC: No, ta je opravdu radioaktivní.

O sexu dle vůle, leč nikoliv památníčkoidně :)

Moje první báseň byla o sluníčku, prosím.

RANDOM_NIGHT: Prosím! :-)

Ještě mi tam chybí párek s hořčicí.

Pátek!

Ach jo...

Tak já sem taky dám jednu tuze starou, jednu z mých prvních, když tady tak nostalgicky vzpomínáte, vzpomínám, že tenkrát jsem za ní dostal košem, protože to bylo údajně vulgární a sexistické - tak doufám, že třeba vy ji vezmete s rezervou ... :))

TOUHA

chtěl bych být rybkou, ve Tvé tůni,
sladkost co vkládáš do svých úst,
čmelák co saje tvůj nektar a vůni
tak nenech mě dlouho tu držet půst ...

Ty ani nevíš, jak nedá mi spát,
když necítím dopadat vodopád,
tvých vlasů na mou hruď vyprahlou,
jsi déšť a já jsem Saharou ...

tak pojďme si dopřát to mazlení,
kdy láska se v něžnost promění
až budeme v jedno propleteni,
polibky, těly a emocemi ...

Niečo mám, ale je to slovensky, tak dúfam, že to nevadí.

ZLOBA

Svižne kráča cestou,
kameru má v ruke.
v druhej drží ruku
svojej malej suke.

Smejú sa tam ako
dvaja psychopati,
takto všakovako
sa im chvíľa kráti.

Obidvaja chcú mať
raz v živote mačku
vyplznutú drzú,
žiadnu malú hračku.

On ju chce na pleci
ako šaman nosiť
a pohľadom deti
spoza okna kosiť.

Ona s ňou chce sedieť
v kuchyni za stolom,
prefajčiť a prebdieť
noci nad popolom.

Mačka menom Zloba,
osud jej je známy.
Daná je jej rola,
kedy bude s nami?

Skadiaľ že ju vezmem?
Kde len zohnám Zlobu?
v Paríži ju stretnem,
keď sa vráti z lovu.

A možno ju Gondi
nájde ako mača
keď ju krutý Londýn
v špine, daždi zmáča.

Vyzvracia ju ťava?
Bude sa s ňou dusiť?
Prinesie ju láva?
Skorej ruže púčik?

Vyvrtnem si kotník,
keď sa o ňu potknem.
A ja poviem: ZLOBAA!
ČAKAJ JAK SA ZOHNEM!!!

A vtedy si všimnem,
aké vypĺznuté
mačiatko sa skromne
chúli v mojej ruke.

Zvolám možno: Gondi!!
A on možno príde.
A ja poviem "pozri!"
No a už to bude.

Neprichádza spása,
v tichu viaznu slová...
Riešenie je práca,
aj keď kričíš ZLOBA!
(Neverím na Boha)

PAN_CAU: No díky, tak to teda zírám. :D

Nicméně už před lety jsem přešla na prózu a nevím nevím, jestli se má smysl se zase vracet někam, odkud jsem už dávno vypadla. No ale třeba zkusmo, z legrace, až budu někdy plná nějakého silného hnutí mysli ;)

ARGANNAH: az na ten dosti banalni a veku silne odpovidajici namet, je to moc hezky zvukomalebne, ma to krasny, nijak neponiceny rytmus. remeslne tomu neni co vytknout.
zkus napsat neco dnaska. tech 15 let navic by ti mohlo pridat.

ARGANNAH: Je mi líto toho chudáka chlapce s těmi vnadami. Na to musí valit Oko kdekdo ;)