• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Ach jo...
    SETEC
    SETEC --- ---
    Tak já sem taky dám jednu tuze starou, jednu z mých prvních, když tady tak nostalgicky vzpomínáte, vzpomínám, že tenkrát jsem za ní dostal košem, protože to bylo údajně vulgární a sexistické - tak doufám, že třeba vy ji vezmete s rezervou ... :))

    TOUHA

    chtěl bych být rybkou, ve Tvé tůni,
    sladkost co vkládáš do svých úst,
    čmelák co saje tvůj nektar a vůni
    tak nenech mě dlouho tu držet půst ...

    Ty ani nevíš, jak nedá mi spát,
    když necítím dopadat vodopád,
    tvých vlasů na mou hruď vyprahlou,
    jsi déšť a já jsem Saharou ...

    tak pojďme si dopřát to mazlení,
    kdy láska se v něžnost promění
    až budeme v jedno propleteni,
    polibky, těly a emocemi ...
    KATHALUNA
    KATHALUNA --- ---
    Niečo mám, ale je to slovensky, tak dúfam, že to nevadí.

    ZLOBA

    Svižne kráča cestou,
    kameru má v ruke.
    v druhej drží ruku
    svojej malej suke.

    Smejú sa tam ako
    dvaja psychopati,
    takto všakovako
    sa im chvíľa kráti.

    Obidvaja chcú mať
    raz v živote mačku
    vyplznutú drzú,
    žiadnu malú hračku.

    On ju chce na pleci
    ako šaman nosiť
    a pohľadom deti
    spoza okna kosiť.

    Ona s ňou chce sedieť
    v kuchyni za stolom,
    prefajčiť a prebdieť
    noci nad popolom.

    Mačka menom Zloba,
    osud jej je známy.
    Daná je jej rola,
    kedy bude s nami?

    Skadiaľ že ju vezmem?
    Kde len zohnám Zlobu?
    v Paríži ju stretnem,
    keď sa vráti z lovu.

    A možno ju Gondi
    nájde ako mača
    keď ju krutý Londýn
    v špine, daždi zmáča.

    Vyzvracia ju ťava?
    Bude sa s ňou dusiť?
    Prinesie ju láva?
    Skorej ruže púčik?

    Vyvrtnem si kotník,
    keď sa o ňu potknem.
    A ja poviem: ZLOBAA!
    ČAKAJ JAK SA ZOHNEM!!!

    A vtedy si všimnem,
    aké vypĺznuté
    mačiatko sa skromne
    chúli v mojej ruke.

    Zvolám možno: Gondi!!
    A on možno príde.
    A ja poviem "pozri!"
    No a už to bude.

    Neprichádza spása,
    v tichu viaznu slová...
    Riešenie je práca,
    aj keď kričíš ZLOBA!
    (Neverím na Boha)
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    PAN_CAU: No díky, tak to teda zírám. :D

    Nicméně už před lety jsem přešla na prózu a nevím nevím, jestli se má smysl se zase vracet někam, odkud jsem už dávno vypadla. No ale třeba zkusmo, z legrace, až budu někdy plná nějakého silného hnutí mysli ;)
    PAN_CAU
    PAN_CAU --- ---
    ARGANNAH: az na ten dosti banalni a veku silne odpovidajici namet, je to moc hezky zvukomalebne, ma to krasny, nijak neponiceny rytmus. remeslne tomu neni co vytknout.
    zkus napsat neco dnaska. tech 15 let navic by ti mohlo pridat.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ARGANNAH: Je mi líto toho chudáka chlapce s těmi vnadami. Na to musí valit Oko kdekdo ;)
    KARAFA
    KARAFA --- ---
    ARGANNAH: To vůbec není špatný, poslední strofa mi dokonce evokuje Morgensterna:-)
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    Pro upřesnění, je z roku 1994 nebo 95. Bylo mi necelých patnáct. Dala bych nějakou výživnější, kde je víc srdcí, vášní a bolesti, ale tohle je jediná, kterou umím ještě dneska zpaměti, a zbytek je někde bezpečně zavřený ve sklepě mezi ostatním radioaktivním odpadem.

    A nebojte, poezii už aspoň sedm let nepíšu. ;)
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    Jee, že bych sem hodila taky nějakou patnáct let starou patetickou uplakanou kravinu? Třeba se najde někdo, kdo tomu to plusko dá :))

    Na slunci skvrny jsou temné snad
    na hrudi chlapcově ženských vnad
    pod luhem stíny spí všeliké
    Oko je tu, Oko Veliké.

    To Oko jsou hromy, cos slyšel řvát,
    to Oko je kámen, co nechce spát,
    matka, co na synu málo lpí
    to Oko je síla, co v tobě spí.

    Má řasy jak kartáč a stromů zrak,
    to oko je napětí, pres a tlak
    je to tvá hana i tvoje čest
    to Oko jsou hory, co chtěl bys nést.

    -----

    Sázejte mínusy. Uděláme si takovou spotřebitelskou soutěž - když se jich nashromáždí víc než deset, tak to po sobě smažu :))))))))))))
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    INXS: Nu, je to asi tak adekvátní tomu věku.
    To ani nemá cenu moc reflektovat - tím si prostě každý projde. Ideálně v tom dlouho nezůstane.
    KLATIC
    KLATIC --- ---
    UNSEEN: velice povedene :o)
    UNSEEN
    UNSEEN --- ---
    FIN: no bať, s věkem nějak romantičtím :o)
    FIN
    FIN --- ---
    UNSEEN: nacistická poezie, ale to je moc hezké :-)
    UNSEEN
    UNSEEN --- ---
    01.08.10

    nejspíš mám hranic celkem dost
    patrně víc než sám bych chtěl
    tu náhle průlom!
    nepřítel!
    na útěk pozdě - padl most
    už studny tráví upřímnost

    bezpečně prázdným měl jsem být
    nevidět plod, jen ohryzek
    teď likvidační divize
    do komor sypou z konzerv cit

    a pořád je co vyhladit...
    INXS
    INXS --- ---
    psáno v 16ti letech

    Ráno

    Procházím hustou mlhou
    ve vzduchu je cítit podzimní chlad
    noha šlápne do kaluže
    pícha předchází pád

    Míjím budovy šedivé
    tak jako tenhle den
    bude ještě moct
    z toho koloběhu ven?

    Mraky jsou nacucané
    já cítím žal
    kdo mi to, můj bože,
    kdo mi to přál.

    Kapka padla
    na mou dlaň
    svět pláče
    chce svou daň.

    Brečí, brečí čím dál víc
    jeho slzy dopadají na mou líc
    sama sleduji ten děj
    a cítím jistou beznaděj.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINKY to řekla přesně, Nemesis. Scházelas tu.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NEMESIS: Vždycky se mi líbil tvůj skvělý cit pro rytmus a zvukomalbu. Jsem ráda, že jsi zpět.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    TOMASZ: když hvězdy tančí v rytmu věčné pantomimy to se mi líbí, ale i tak bych škrtala, zbytek mi při čtení dost vrže. A vyjít si ráno bosky na louku je skutečně veliké klišé.
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    WHISPERMOONLITE:
    NATASHA:
    TOMASZ: děkuji za reakce.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---

    RÁNO

    Ticho je jazyk, jímž noční nebe mluví,
    když hvězdy tančí v rytmu věčné pantomimy.
    Jsou chladné ve své dálce, cizí,
    a nejdrobnější mezi nimi
    jsou celé světy dalších galaxií.

    Tu na oblohu vplují červánky
    a hvězdy očím zvolna zmizí.
    Ne všechny --
    pár spadlo do trávy palouku
    a teď se v ranním slunci třpytí.

    Vyjdu si ráno bosky na louku.
    Kolik je tady orosených květů!
    A já jsem jak bořitel světů --
    nohama šlapu po kvítí
    a ničím galaxii.

    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam