SORRYLOOKING:
NATASHA:
BUBLINKY:
Asi se začnu rdít :-) Děkoval jsem za kladné reakce už tehdy, ale rád vám děkuju znovu - a mám z vašich slov radost, protože cítím, že to aspoň někdy má vážně smysl.

SORRYLOOKING: Souhlasím s Natashou - první verze je mnohem ostřejší. Ty druhé svou snahou o přesnější popisnost obrazu tu hranu na konci paradoxně spíš rozmělňují. Tady není nad čím váhat.

SORRYLOOKING: No, logicky jako autor jsi zároveň v prožitku a zároveň v jeho sochání do tvaru... Odstup je nutný, já to vždycky nechám aspoň den dva ležet, než zhodnotím, jestli je to jen terapie nebo jestli jsem to přetavila v poezii. Přičemž vlastní názor je taky zrádný: jsou chvíle, kdy si člověk fandí, a jiné, kdy se zatracuje. Kolísání.
A ta jiskra, ze které to vzniklo, tam jistě zůstane (tedy když je ten text co k čemu). Jenom je člověk sám vůči sobě někdy pozoruhodně tupý.

NATASHA: děkuju! já si nebyl jistej, jestli neni moc vyčištěná. proto dvě varianty. pudu si vod ní na chvíli odpočinout a uvidíme :)
zajímalo by mě, jestli jsem jedinej, kdo to tak má. velmi těžko se mi pak dostává do vlastních básní a málokdy to ve mně vyvolá ten efekt, co napoprvé...

SORRYLOOKING: První varianta pro mě výrazně silnější.

SORRYLOOKING: Hmmm! Pro mě velmi čistá, přesná, zajímavá. Jímavý obraz.

ještě si dovolim nabídnout dvě ..snad srozumitelnější... varianty konce

noční kino

ze tmy svítí paže
krev hutná rozhodnutím -

horce si pamatuju
tvoje objetí
skulinou v naházených dnech

pod zářivkou
pečlivě vypoulím
tmavý sál dlaní


noční kino

ze tmy svítí paže
krev hutná rozhodnutím

horce si pamatuju
tvoje objetí
skulinou v naházených dnech

pečlivě ji svírám
pod zářivkou
v tmavém sále dlaní

RICARDERON: :) tohle je pro starší ročníky, ale dyť to má bejt poezie, to nemůžu řikat explicitnějc ne... jinak s patosem sem na tom asi poslední dobou hůř, než kdy dřív...

SORRYLOOKING: Taky si myslím.
Maeror: Pokaždé, když ji čtu, působí na mě pořád neskutečně silně a opravdově, a tak to má být.

SORRYLOOKING: No žejo!

Ten výběr musím ještě zpětně doplnit. To je velice důležitá věc :)

QUANTI: Netroufám si to rozporovat, je to Tvoje skutečnost... Jen myslím, že právě skrze umění se to dá přenést z člověka na člověka.
Takže to nemusíš psát, můžeš to číst. Nebo vidět. Slyšet.

NATASHA: nojo - já ji moc nezakouším :))

NATASHA: To je docela zajímavá výzva... nikdy jsem si v sobě nezkoušel krásu definovat nebo uchopit slovy. Budu nad tím aspoň přemýšlet, báseň neslibuji.

FIN: No, to by mě právě zajímalo.
Ňuňu je všude habaděj.

NATASHA: to by tě asi nezajímalo. nejsem tak decentní :-D

ad LiTerra: Inu, tam získám okamžité reakce "náhodných kolemjdoucích". Což zas tady s tím mým nevyhnutelným domovským právem jaksi nenastane.

Mne by ovšem zajímalo, jak byste psali o kráse jako o ženské vy. Tak, jak já ji zakouším, to vskutku není nic měkkého a motýlkoidního. Ona do člověka hrabe pařátem a neptá se, jestli smí.

MAEROR: ten můj "už předchozí příspěvek" byl hrozně intelektuální :D