TOMASZ: jací zase skandinávci? a hmotná snad ani ne....spíš jako tělná...

RICARDERON: a ty jsi vůbec dobytek :o)

UNSEEN: Aneb o všudypřítomné trapné hmotné nouzi. ;) (Mí skandinávci mi jistě rozumějí...)

Poslední verš nějak zaškobrtl... Co třeba "zas" místo "opět"?

RICARDERON: rozumím právě. ostatně s podobným problémem se docela často potýkám. dělám si na to už pár tejdnů takovej průzkum a ozvu se, až budu mít hotovou esej. snažim se přijít na to, proč se tak rychle mění můj vztah k napsaným textům.
jinak pracuju na verzi, která je podle mě uvěřitelnější a srozumitelnější. přiznávám, že jsem se tady moc soustředil na formu, která navíc stejně moc dobře nefunguje.

SORRYLOOKING: Já ti to prostě nevěřím.

NATASHA: jo. vim vim. brzo nahodím srozumitelnější verzi. myslim :)

SORRYLOOKING: Komplikované formulace způsobují, že se v tom ztrácím (a nejsem ani ochotná luštit, oč se jedná).

SORRYLOOKING: líbí se mi pro mne poněkud neurčité znepokojení a snad i bolest, kterou z toho textu cítím, ale nemohu se nechat tou náladou odnést úplně, protože jen těžko přicházím na kloub poslednímu řádku, a i sloveso nořit se jsem měl spojené spíš s předložkou "do" než "z"...

výlet

ruzyňská věznice se noří
z odpoledních par

důvěrně vytočí
bachraté stehno věže

brzo mě v břiše začne svírat
známej co si přijde
pro dluh

smáli že jsme se smáli.

(21. 9. saint paul)

NATASHA: Když z ní bude nadšené celé universum, proč ne? :-)

MAEROR: Jen aby nevznikla univerzální báseň ;)

SORRYLOOKING: Ale ne, díky za připomínku - zkusím se od obrazu lékaře ještě oprostit, aby to fungovalo líp. Já měl ten výjev poměrně jasně vizualizovaný, nicméně připouštím, že nemusí být dostatečně univerzální. :-)

MAEROR: zas. poslední verš hlavně pro mě. celou dobu konzistentní atmosféra. akorát vyčerpaný vesnický lékař po porodu mi přijde v něčem moc. asi že na vesnický lékaře po porodu nevěřim? :) ale to je nejspíš můj problém.

Jojo, samá radost tady!

RICARDERON: ;) Roztomilé a smutné. Moc se mi líbí!

HANNA: Čtu ji nejméně po třetí a pořád to tam je. Skvělá!

Na hraně

V sklenici vína koupeš se
ve vášni plamenů pozdního sběru

Já na ni sliněným prstem hraji
až obě sténáte
v komorním A

HANNA: tý jo.

SORRYLOOKING: Co víc si mohu jako autor přát, než aby si čtenář skrze mne na sebe přicházel... mám opravdu radost, díky.