s vášní sobě vlastní, vedu s matkou přírodou,
již dlouhá léta, tento spor.
ona,
ta krotká kobylečka planety, stále jen zběsile přikyvuje,
a ržá;
tak vbodnu jí zas ostruhy do slabin
se smíchem jí prásknu bičem a popoženu k trysku,
ať klidně chcípne,
moje prdel provalí jako první,
cílovou pásku.
pomůže-li potom, nevim,
pár z nás, jistě její mrtvé maso nasytí.
A ať táhne ke všem čertům.
(ať zas líbí se všem čechům)