FIN: vyplula ze mne v tu chvíli příliš hladkým jediným dechem - až jsem se zalekl, že v tom bude moc filozofie nebo patosu... nebo obého - až jsem si nebyl jistý, jestli má vůbec cenu ji nechávat k broušení

MAEROR: je to pravdivé a já mám pravdu rád. ale dobrousit by to chtělo, to přece sám víš.

bokem bych utrousil kritickou poznámku a to sice: jak mám slovní hříčky rád a níže se jedna celkem i povedla, jinak přehnaná přehršel obdivu starých pák je nepatřičná, protože to sice slovesně hezké je, ale zároveň ukrutně roztomilé na úkor obsahu, a to je špatně.

Rohy bot spolehlivě omakaly rohožku,
pak práh
(když předtím lstivě osahaly Prahu),
vpluly i s oblouky dovnitř.

Kdesi uvnitř bytu, malý pes
zavětřil lest i vydal se
napříč světem mezi zdmi
celou věc vyšetřit
a zatím
jeho bratr klidně spal a snil.

Ty malé boty byly tu noc svědkem velkých věcí,
jejich pán to věděl,
pes postupně vycítil.

Pod rohožku propadl kus seschlé
a rozdrolené směsi krve a bláta.

Pejsánek na prahu přeci jen cítil smrt.

NEMESIS: Ta druhá strofa (respektive ten řádek) mi to posouvá z oblasti hříčky někam úplně jinam. Záměr? Náhoda? Moje chuť? Nevím, je to jedno. V kombinaci s názvem pro mne prostě trocha poodkryté hlíny, do níž je možné hrabat. A to se mi líbí.

NEMESIS: Hra s jazykem v první strofě je vyvedená:)

NEMESIS: Velmi libozvučné.

NEMESIS: Hm. Nějak to nedokážu uchopit, ale o to víc se mi to líbí.

božské kydy.

ZMYJKA: Když tak na to koukám, no... ;)

Jak psal Jezinka, vnucovalo se mu to. Což chápu. Ale je fakt, že ta poslední věta je tam fakt asi největší problém. Já mu napsal tu variaci z jiného důvodu, a to, že on vždycky celkem hezký text vycpe i na můj vkus příliš velkou hromadou výplňových slov.

TOMASZ: Hele ale takhle by to vůbec nebylo špatný :) Mně se ten text totiž docela líbí, ale ta poslední kýčovitá a šroubovaná věta mi ho děsně znechucuje...

JEZINKA: Jednodušeji:

vzkaz na dveřích nevíš komu
došla slivovice... ;)

JEZINKA: Myslím, že tady došlo krapátek k nedorozumění, které má ovšem dobrý konec, neboť názor na to "více" máme v podstatě celou dobu všichni stejný... ;)

TOMASZ: ne, díky :)
RICARDERON: tak si jí tam prosímtě propašuj ty dojme:) mě se to slovo "více" právě nelíbí, ale ten konec se mi takhle tak vnucoval, že jsem prostě neodolal. nějak nevím jak bych tam dostal tu slivku.

"vzkaz na dveřích psaný nevíš komu
že má píti více slivovice"

?

RICARDERON: Myslíš:

Demolice,
slivovice,
Libuše,
mrtvice? ;)

JEZINKA: A co takhle? (Bez nároku na zcela věrné zachování obsahu.)

první láska má už dítě
na druhém konci světa
starý křivdy nepálí tě
zbyla bledá silueta

stín vržený na zeď domu
zítra čeká demolice
vzkaz na dveřích nevíš komu
kdo nevrátí se více

;)

FIONOR: jj, máš pravdu. tak si ho tam přimysli, jako bych ho teď dopsal, jo? :)

RICARDERON: me se hodne libi rytmus.

RICARDERON: Nálada. Chytla mě.

NATASHA: Připomínám, již dnes, již dnes :)

NATASHA: Pak jsme se buďto zbláznili oba, což je dobré, protože svět je v pořádku, nebo nastala ta horší možnost... ;)

JEZINKA: Já bych to proškrtal, je tam moc slov. A akustický rým může občas vyznít i z prostřed verše, nejen z jeho konce. To umístění slova "asi" na konec je násilné.

JEZINKA: já si nemůžu pomoct, mně se ta básnička líbí. je jednoduchoučká. asi by mě štvala jako píseň, protože si dovedu představit všemožný způsoby, jak to pokazit. ale v tý jednoduchosti je to pěkný, fakt pěkný a fakt bolestivý. zvlášť to - prostě jsi neměla tak brzo chodit domů, já si představuju večer a činžáky a takovou nedělní samotu... no jo. tak, no.

jenom teda první dvě sloky jsou fajn, třetí je už lehce mimo s tim "to není kamarádka". taky "přestaň být přístav / pro jeho zatoulaný / lodě" - tady už je to příliš hezký. příliš poezie a čajíček, jestli mi rozumíš. vypadá to jako pěknej, neotřepanej obraz, ale já ho vlastně už viděl mockrát.

ale stejně...