• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
    Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


    The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
    Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
    V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
    Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
    Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
    Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
    rozbalit záhlaví
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Souhlasím s Finem, zdá se mi, že to tentokrát nedrží příliš pohromadě.


    A ještě, FINE, ad příliš obdivu k hříčkám: souhlasím, že to sklo neřeže. Ono vždy nemusí, to bychom se nakonec čtením básní záhy umučili. Ale protože zvuk tu vede až příliš, ani pro mě to není do výběru.
    FIN
    FIN --- ---
    MAEROR: je to pravdivé a já mám pravdu rád. ale dobrousit by to chtělo, to přece sám víš.

    bokem bych utrousil kritickou poznámku a to sice: jak mám slovní hříčky rád a níže se jedna celkem i povedla, jinak přehnaná přehršel obdivu starých pák je nepatřičná, protože to sice slovesně hezké je, ale zároveň ukrutně roztomilé na úkor obsahu, a to je špatně.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    ...

    vrací se mi to oko
    zvědavá černá pronikavost
    a nepotřeba slov
    protože kosi přece nečtou
    a každý okamžik životný
    i neživotný rod

    v každém soustu jazykem narážím
    na roztřepené kosti
    nějaký vztah
    anebo aspoň souvztažnost
    hlavně ráno když nemohu spát
    nebo večer
    když nedokážu usnout

    vrací se mi to oko
    měřící vzdálenost:
    uskočit? zůstat?
    řešení někde mezi
    polovičatá bolest ze všeho

    a přece je to ona
    která popostrkává
    každý životný okamžik
    jako setkání s kosem


    SONA1
    SONA1 --- ---
    NEMESIS: Hra s jazykem v první strofě je vyvedená:)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    NEMESIS: Velmi libozvučné.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    NEMESIS: Hm. Nějak to nedokážu uchopit, ale o to víc se mi to líbí.
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    Prázdniny

    Roky mne hlídali chrti
    - ti nejkrásnější vrtichvosti
    teď jsme já
    i mé "druhé já"
    chrtůprosti

    a náš byt, jako by se někam ztrácel

    všude tam,
    kde do včerejška byla jenom práce
    je louka
    a plno krtin
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    jak ty dva sny, jak baví se o nespavosti.
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    božské kydy.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    ZMYJKA: Když tak na to koukám, no... ;)

    Jak psal Jezinka, vnucovalo se mu to. Což chápu. Ale je fakt, že ta poslední věta je tam fakt asi největší problém. Já mu napsal tu variaci z jiného důvodu, a to, že on vždycky celkem hezký text vycpe i na můj vkus příliš velkou hromadou výplňových slov.
    ZMYJKA
    ZMYJKA --- ---
    TOMASZ: Hele ale takhle by to vůbec nebylo špatný :) Mně se ten text totiž docela líbí, ale ta poslední kýčovitá a šroubovaná věta mi ho děsně znechucuje...
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA: Jednodušeji:

    vzkaz na dveřích nevíš komu
    došla slivovice... ;)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA: Myslím, že tady došlo krapátek k nedorozumění, které má ovšem dobrý konec, neboť názor na to "více" máme v podstatě celou dobu všichni stejný... ;)
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    TOMASZ: ne, díky :)
    RICARDERON: tak si jí tam prosímtě propašuj ty dojme:) mě se to slovo "více" právě nelíbí, ale ten konec se mi takhle tak vnucoval, že jsem prostě neodolal. nějak nevím jak bych tam dostal tu slivku.

    "vzkaz na dveřích psaný nevíš komu
    že má píti více slivovice"

    ?
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    RICARDERON: Myslíš:

    Demolice,
    slivovice,
    Libuše,
    mrtvice? ;)
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    TOMASZ: Mě v obou verzích nejvíc dojímá to slovo více na konci verše. Ještě bych tam nějak propašoval "slivovice" a bude to dokonalé.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA: A co takhle? (Bez nároku na zcela věrné zachování obsahu.)

    první láska má už dítě
    na druhém konci světa
    starý křivdy nepálí tě
    zbyla bledá silueta

    stín vržený na zeď domu
    zítra čeká demolice
    vzkaz na dveřích nevíš komu
    kdo nevrátí se více

    ;)
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    FIONOR: jj, máš pravdu. tak si ho tam přimysli, jako bych ho teď dopsal, jo? :)
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---

    tvoje první láska má už malý dítě
    a tvá první holka žije na opačném konci
    světa
    starý křivdy dávno nepálí tě
    zbyla z tebe lhostejná bledá
    silueta

    stín vržený na zeď domu
    který zítra čeká demolice
    vzkaz na dveřích psaný nevíš komu
    víš jen že už nevrátí se více


    ...
    PAN_CAU
    PAN_CAU --- ---
    RICARDERON: me se hodne libi rytmus.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    RICARDERON: Nálada. Chytla mě.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Odlistěná

    V korunách stromů choulí se Listokrad
    Jen platan listy má
    Však zívá
    Jde už spat

    A básník rozechvělý od zimy
    k svařenému vínu

    marně se pokouší
    přetavit do rýmů tu chvíli podlampovou
    kdy i sám Listokrad
    bezradně klátí nohou

    Dnes asi ne
    Třeba zítra?
    Snad?

    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam