• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA: No... Jak bych Ti to jenom popsal... ;)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FIN: Věta: "Aniž bych to chtěl hlouběji rozebírat," znamenala, že není nic horšího, než veřejně pitvat nějaké dílko a klást obvyklé nenáviděné otázky: "Co tím chtěl básník říci?" Že se toho má vystříhat sám autor, neznamená, že ho musíme nutně zastoupit my ostatní. ;)
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: který/jaký?
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    TOMASZ: omílán dámami z lepší společnosti? jak to vypadá?
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    SONA1: Kurva, p***, to je dobrý! Mám se sakra co učit. ;)

    A co hůř, připomíná mi to kavárnu Felix v Zürichu na Bellevue...
    SONA1
    SONA1 --- ---
    TOMASZ: Já... nemohu jinak, asociace jsou mrcha:)

    Jiří Wolker


    Tvář za sklem
    (Těžká hodina)

    Kavárna "Bellevue" je říše
    stavěná z hudby, tepla
    a plyše,
    z oken má vysoké průhledné hranice,
    které ji dělí od zmrzlé ulice.

    Dnes jako jindy páni si za stoly sedli,
    důstojní páni a vznešené dámy
    ústa si probodli úsměvy, kravaty drahokamy
    a v teple, hudbě a v plyši
    noviny na oči posadili si,
    aby přes tyto brejle z papíru
    viděli,
    že svět je veselý, protože sami jsou veselí
    v kavárně "Bellevue".

    Když tu tak seděli teple a ctihodně
    s rukama vyžehlenýma,
    tu stalo se, stalo,-ne zcela náhodně,-
    že na okna
    sklenného tenounkou hranici
    přitisk tvář člověk, který stál v ulici,
    výrostek zpola a zpola muž
    a pohledem ostrým a chladným jak nůž

    prořízl okno a vbod se v tu nádheru,
    v číše a valčík, v zrcadla pro milenky,
    v břicha a teplo,fraky a peněženky,
    a zůstal v nich trčeti čepelí,
    i když ty oči dvě zmizely.

    Tentokrát se stoly staly
    náhrobky mramorovými,
    pohřební šťastlivci se usmívali
    mrtvolně mezi nimi,
    sklepníci v šatech smutečních
    z šedého kouře věnce nosili,
    před okny žila ulice, bída a sníh
    ,
    za okny civěly mohyly
    v kavárně "Bellevue".



    TOMASZ
    TOMASZ --- ---

    V KAVÁRNĚ IMPERIAL

    V kavárně Imperial hrají jazz.
    A venku plyne normálně čas
    mezi světly tramvají a aut.

    A nervózní chodci spěchají
    po přechodu
    i před ním.

    Ale tady hrají,
    tiše a nevtíravě,
    v rytmu všech těch káv
    a cigaret.

    A dámy v bundách s kožíšky
    sedí a tiše klevetí
    o shonu za okny.

    Škoda, že musím jít
    a seřídit si hodinky
    a stát se chodcem,

    omílán deštěm
    a dámami z lepší společnosti,
    protože i hudba skončí
    a život nepočká.

    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FIN: Dovolil bych si maličko oponovat Tvému názoru na vrtichvosty. Aniž bych to chtěl hlouběji rozebírat, pro mne tam obsah je, a dostatečně silný. Ale nemusí být patrný, pokud nepatříš do správné cílové skupiny, která je však naštěstí poměrně mohutná.
    PATISLAV
    PATISLAV --- ---
    NEMESIS: vrtichvosti, chrtůprosti, ó fretná chrochtobuznosti? :)
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    FIN: vyplula ze mne v tu chvíli příliš hladkým jediným dechem - až jsem se zalekl, že v tom bude moc filozofie nebo patosu... nebo obého - až jsem si nebyl jistý, jestli má vůbec cenu ji nechávat k broušení
    FIN
    FIN --- ---
    MAEROR: je to pravdivé a já mám pravdu rád. ale dobrousit by to chtělo, to přece sám víš.

    bokem bych utrousil kritickou poznámku a to sice: jak mám slovní hříčky rád a níže se jedna celkem i povedla, jinak přehnaná přehršel obdivu starých pák je nepatřičná, protože to sice slovesně hezké je, ale zároveň ukrutně roztomilé na úkor obsahu, a to je špatně.
    JANEQ
    JANEQ --- ---


    Rohy bot spolehlivě omakaly rohožku,
    pak práh
    (když předtím lstivě osahaly Prahu),
    vpluly i s oblouky dovnitř.

    Kdesi uvnitř bytu, malý pes
    zavětřil lest i vydal se
    napříč světem mezi zdmi
    celou věc vyšetřit
    a zatím
    jeho bratr klidně spal a snil.

    Ty malé boty byly tu noc svědkem velkých věcí,
    jejich pán to věděl,
    pes postupně vycítil.

    Pod rohožku propadl kus seschlé
    a rozdrolené směsi krve a bláta.

    Pejsánek na prahu přeci jen cítil smrt.

    MAEROR
    MAEROR --- ---
    NEMESIS: Ta druhá strofa (respektive ten řádek) mi to posouvá z oblasti hříčky někam úplně jinam. Záměr? Náhoda? Moje chuť? Nevím, je to jedno. V kombinaci s názvem pro mne prostě trocha poodkryté hlíny, do níž je možné hrabat. A to se mi líbí.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    ...

    vrací se mi to oko
    zvědavá černá pronikavost
    a nepotřeba slov
    protože kosi přece nečtou
    a každý okamžik životný
    i neživotný rod

    v každém soustu jazykem narážím
    na roztřepené kosti
    nějaký vztah
    anebo aspoň souvztažnost
    hlavně ráno když nemohu spát
    nebo večer
    když nedokážu usnout

    vrací se mi to oko
    měřící vzdálenost:
    uskočit? zůstat?
    řešení někde mezi
    polovičatá bolest ze všeho

    a přece je to ona
    která popostrkává
    každý životný okamžik
    jako setkání s kosem


    SONA1
    SONA1 --- ---
    NEMESIS: Hra s jazykem v první strofě je vyvedená:)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    NEMESIS: Velmi libozvučné.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    NEMESIS: Hm. Nějak to nedokážu uchopit, ale o to víc se mi to líbí.
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    Prázdniny

    Roky mne hlídali chrti
    - ti nejkrásnější vrtichvosti
    teď jsme já
    i mé "druhé já"
    chrtůprosti

    a náš byt, jako by se někam ztrácel

    všude tam,
    kde do včerejška byla jenom práce
    je louka
    a plno krtin
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    jak ty dva sny, jak baví se o nespavosti.
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    božské kydy.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    ZMYJKA: Když tak na to koukám, no... ;)

    Jak psal Jezinka, vnucovalo se mu to. Což chápu. Ale je fakt, že ta poslední věta je tam fakt asi největší problém. Já mu napsal tu variaci z jiného důvodu, a to, že on vždycky celkem hezký text vycpe i na můj vkus příliš velkou hromadou výplňových slov.
    ZMYJKA
    ZMYJKA --- ---
    TOMASZ: Hele ale takhle by to vůbec nebylo špatný :) Mně se ten text totiž docela líbí, ale ta poslední kýčovitá a šroubovaná věta mi ho děsně znechucuje...
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA: Jednodušeji:

    vzkaz na dveřích nevíš komu
    došla slivovice... ;)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA: Myslím, že tady došlo krapátek k nedorozumění, které má ovšem dobrý konec, neboť názor na to "více" máme v podstatě celou dobu všichni stejný... ;)
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    TOMASZ: ne, díky :)
    RICARDERON: tak si jí tam prosímtě propašuj ty dojme:) mě se to slovo "více" právě nelíbí, ale ten konec se mi takhle tak vnucoval, že jsem prostě neodolal. nějak nevím jak bych tam dostal tu slivku.

    "vzkaz na dveřích psaný nevíš komu
    že má píti více slivovice"

    ?
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    RICARDERON: Myslíš:

    Demolice,
    slivovice,
    Libuše,
    mrtvice? ;)
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    TOMASZ: Mě v obou verzích nejvíc dojímá to slovo více na konci verše. Ještě bych tam nějak propašoval "slivovice" a bude to dokonalé.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA: A co takhle? (Bez nároku na zcela věrné zachování obsahu.)

    první láska má už dítě
    na druhém konci světa
    starý křivdy nepálí tě
    zbyla bledá silueta

    stín vržený na zeď domu
    zítra čeká demolice
    vzkaz na dveřích nevíš komu
    kdo nevrátí se více

    ;)
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    FIONOR: jj, máš pravdu. tak si ho tam přimysli, jako bych ho teď dopsal, jo? :)
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---

    tvoje první láska má už malý dítě
    a tvá první holka žije na opačném konci
    světa
    starý křivdy dávno nepálí tě
    zbyla z tebe lhostejná bledá
    silueta

    stín vržený na zeď domu
    který zítra čeká demolice
    vzkaz na dveřích psaný nevíš komu
    víš jen že už nevrátí se více


    ...
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam