• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    ...

    Sníh zasypává vrásky
    Vítr je pak zahlazuje

    Tvoje ruce jsou
    ledové větrolamy

    TECZKA
    TECZKA --- ---
    má noční


    naše krev chutná po svobodě
    z rozkousaných rtů
    se odlamují kousky barvy

    odtékám nohama zpátky do země

    za hranicemi mezí
    opilá touhou na pokraji bezmoci
    překračuji práh bolesti

    dodýchávám zlámanými křídly
    na prašné podlaze zdvihám kus nebe

    za okny zebe strach
    ze stmívání

    do morku kostí

    naše krev chutná vlkům
    co se postí
    za všechny svaté
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA: Já prostě mám rád tyhle formy. :)
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    ..


    prázdná ulice tlumené kroky
    sníh v tanci víří rozvátý
    jako minuty jako roky
    jak vločky sněhu já a ty

    sníh v tanci víří rozvátý
    a démon noci černooký
    jak vločky sněhu já a ty
    zní tango zní poslední sloky

    a démon noci černooký
    chce tančit s námi bez ptaní
    zní tango zní poslední sloky
    blíží se rychle svítání

    chce tančit s námi bez ptaní
    sníh v tanci víří rozvátý
    blíží se rychle svítání
    krvavě vpíjí se do vaty



    ..
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    * * *

    V místnosti plné břichomluvců
    držíme každý svůj vlastní rytmus

    pak hlasitě zívnou bílé dveře
    a přeruší větu v polovině
    čekárny
    WHISPERMOONLITE
    WHISPERMOONLITE --- ---
    NATASHA:

    (ještě k Wagonu, jak jsem avizoval jinde).

    Vidím, že roční době podlehl i výběr autorských typů - jeden introvertně zahloubanější než druhý :))) - Jareš ani maeror nejsou špatní. - prvnímu bych akorát místy vyškrtal zlonávykové vycpávky jako "všech", "jenom", "už" - neříkám, že to jsou nepoužitelná slova, ale v úsporném stylu jsou víc na očích.

    z druhého mám pocit, že se zpřesňuje, jeho obrazy nabývají ostřejších rysů, a básně jako celek kovadlinovějších těžišť. - že v jeho introspekcích jakoby o víc jde. - a taky se mi zdá, ve srovnání s Jarešem, že o poznání méně podléhá svodům ustálených obrazových gest. -

    POIROT
    POIROT --- ---
    U stropu visí
    tuberáckej chrchel
    Přitahuje voči
    jak nahá dámská prdel
    Je to všechno dokola
    Patřila nám stodola.
    WHISPERMOONLITE
    WHISPERMOONLITE --- ---
    NEMESIS: Ad "Otevření hranic". - moc se mi líbilo (asi 3x jsem četl "dva kameny", než jsem si všiml, jaké slovo je tam doopravdy :D)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NEMESIS: Moc by se mi líbila, nebýt těch proleženin, které básni v mém vnímání dodávají rozměr pitevní zprávy... ;)
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    NEMESIS: překlep v čem? dal jsem si do googlu dekubity a ta báseň pro mě získala zcela nový rozměr :)
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    JEZINKA: Omlouvám se, byl tam překlep...
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    Odchod z Berezniku

    Ztracený domov
    skřípe pod kopyty
    tažných Tvorů
    - trochu saně, trochu sáně, trochu prasata

    Jak hluboké máš dekubity
    ze všech svých jinde

    jen cesta

    a noc
    je roztátá.
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    TOMASZ: u tohohle se mi líbí hlavně poslední dva odstavce. klidně by mohly zůstat samy jako samostatná báseň a byly by daleko působivější než celek

    A léto cello.
    A noty budou
    jenom černé.

    Pro všechny pravověrné
    muzikanty ve fraku
    nastala zima
    plná věšáků.
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---


    Otevření hranic

    A
    Nic.

    Stále ty přechody
    A zimní spaní

    Holky
    Stehna jako dva kmeny
    Utopený
    v lesních tůních

    jen kožíšky jim vyčnívají

    ve vývratech
    schovaly ti další zboží

    únor přišel - do krajiny
    Mráz zakrojil se do podkoží

    nadechnul ses
    - obraz ožil
    A
    Nic

    jen ty tajný přechody
    otevřených hranic
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NATASHA: Ano, s tou dlouhou větou ve druhé a třetí strofě jsem bojoval a nakonec to vzdal. U fléten bílých od mrazu byl původně jiný slovosled, takže to dávalo víc smyslu, ale drhlo mi to, tak jsem vsadil na čtenáře. ;)

    Dnes byl důležitější půvab. Omlouvám se. Už jsem to nestihl včas smazat... ;)

    Jsem rád, že Tě potěšila aspoň poslední strofa. K té jsem směřoval.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: Se zájmem pozoruju ten vývoj. Pár poznámek.

    Tady se mi to jeví neobratné (co se k čemu vztahuje):
    že vítr sbalil flétny
    tenkými prsty,
    bílé od mrazu.


    Vím, že se těšíš z obraznosti a z provazování textu rýmem, ale druhá a předposlední strofa se pro mě už stávají ornamentem. Půvab nebo pevný tvar, co je důležitější?

    Poslední strofa by naopak klidně mohla stát samostatně, sevřená, jako trefná skica.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---

    U NÁS UŽ TAKY

    Pár zbylých tónů
    a holé větve.

    Prázdné dláždění,
    mozaika odchodů
    a otisků křídel
    těch padlých k ránu,

    kdy nasněžilo do stojanů
    na noviny, co ohlásily,
    že vítr sbalil flétny
    tenkými prsty,
    bílé od mrazu.

    A léto cello.
    A noty budou
    jenom černé.

    Pro všechny pravověrné
    muzikanty ve fraku
    nastala zima
    plná věšáků.

    FIN
    FIN --- ---
    NATASHA: není nutné, aby řezalo. ale když je roztomilosti příliš, tak je jí příliš, a když je sama, tak je sama. mám pocit, že tady už to jde tím směrem.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    SONA1: Pěkný postřeh :)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Souhlasím s Finem, zdá se mi, že to tentokrát nedrží příliš pohromadě.


    A ještě, FINE, ad příliš obdivu k hříčkám: souhlasím, že to sklo neřeže. Ono vždy nemusí, to bychom se nakonec čtením básní záhy umučili. Ale protože zvuk tu vede až příliš, ani pro mě to není do výběru.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam