MONELLE: zkrátka stvořit dobrý rým a vyvarovat se přitom zjevné účelovosti (namísto přirozeného výskytu a zapadnutí výrazu), kroucení a ohybů a křečovité "chtěnosti", není jednoduché
za další: co s těmi lekníny? jak sama říkáš: "naivní rýmy nejsou v současnosti in, ač v klasických dílech se běžně vyskytují" - otázka je, zda i tehdy u všech byly... vezměmež si názorný příklad: svatopluk čech. klasický básník obrozenec, učíme se o něm v literatuře) tedy nevím, jak dnes, ale bývalo tomu tak) a přitom jeho rozsáhlé epické verše nesou řadu vyslovených klišé.
je to tak dobře? no, jenom proto, že je v učebnicích a
tehdy to byla doba buditelství a obrozenectví a vznikaly takovéhle kusy, se nám to dnes nemusí nutně líbit. můžeme - na což máme plné právo - díla "mnohem méně vznosná a ušlechtilejší (a s nižším cílem)" považovat za lepší. já považuji. hraběte mám třeba 10x raději a počítám, že v tom nebudu sám. (ve skutečnosti je asi pro většinu populace milý epik rýmů svatopluk nečitelný.)
máme se tedy tomu smát? ne. proč? tehdy bylo tak a tak, napsal tohle. my můžeme napsat něco jiného. v kontextu doby a úmyslu to můžeme chápat, dokonce respektovat - nakonec, tehdy nám tvořili jazyk, nevytvořit nám jej oni tehdy, nemáme si my tady dnes s čím hrát a experimentovat, no ne? přesto můžeme věřit a dávat přednost "lepším" věcem například v podání méně formálním (proto s méně chybami, jež z přísné formálnosti nutně plynou: méně epicky vznosných "povolených" pojmů atd.).
a jsme u bílých leknínů. a mnoha podobných věcí: bouří řvoucích, křídel havraních, srdcí zkrvavených atd. atd. atd. hele, proč se normální člověk nedívá na telenovely tv nova? protože jsou hovadsky blbé a plné klišé. co jsou "bouře řvoucí, hvězdy jasné, křídla havraní, srdce zkrvavená"? klišé jako řemen.
u těchto výrazů je problém ten, že sice dobře vypadají, ale obsahově jsou poněkud vymleté. zkrátka klišé. (a jim podobné taky.) netvrdím, že tu a tam někdo nenapíše fakt dobrý text, kde je použije a vůbec to nevadí. zkrátka text tak dobrý, že i ta klišé se stanou jeho přirozenou, organickou a funkční součástí. (doporučuji například písňové texty génia karla kryla - ten občas tohle udělá, ale jeho tvorba má
takovou sílu, že to vysokooktanové klišé spálí, v důsledku čehož nevyčnívá (to klišé)).
ale to je vzácné, odjedinělé, mistrovské a začínající tvůrce ať tímto směrem raději vůbec ani neuvažuje - nakonec se ti to možná povede, ale to nebude na začátku, aby se ty básně povedly, to bude, až budeš tak hodně umět, že i to klišé se stráví. v tom to je.
o banálních věcech napíše dobrou báseň jen někdo, kdo umí. (kdo neumí, tak výhradně v nečekaném záchvatu osvícení, na což není spoleh.) protože vtip. protože elegance. protože něco. a úoplně stejně banální klišé použije (spíš) dobře někdo, kdo hodně umí. protože je tak dobře využije, že tu klišovitost na něco lepšího a užitečnějšího spálí. vtip. humor. parodie. atd.
no a s klišé se pojí příšerná toxická věc, s níž má řada začínajících autorů problém, a to je: velikost. velké verše s důležitým obsahem a sdělením. ty vznosné, "k bouřnému nebi se pnoucí"... bum! průšvih. zpátky na zem. makat, učit se a napřed psát normálně. nebývá nic směšnějšího, než když člověk, který ještě moc neumí, tvoří velké verše postihující tu velkou a důležitou myšlenku plné velkých a vznosných vyjádření, fakt. opět: to ani profíkům neprochází vždycky.