WHISPERMOONLITE: No, viď. Že si člověk nedá pokoj.

NATASHA: ach jo, že radši nepasu ovce :DD.

MYDECADENCE: ano, bylo to předtím kapku jinak. (a kdoví, jak zase bude?)

…

někde to nářadí odpočívá
jako průsvitná nymfa s nedokonalou proměnou

hladově protrhávám ústy hutný bílý bal
napnutý k zámezí
kuželovitou sukni jara, pod kterou již raší
vytýkanými odnožemi

v laskavém závalu
průsvitný stín s rozdrcenýma nohama
jako kuželovitý průduch, kterým dýchám
v nejzazších momentech

jako kuželovitý trychtýř
svádějící tmu do sevřeného hrdla

do mě
jako do nesourodého závalu razí si cestu
něco laskavého
a něco s hladovými ústy

ruce odpočívající na bílém ubrusu
drží můj strach
nedokonale proměněný

WHISPERMOONLITE: Není to předělaný? Nedávno se mi zdálo, že to bylo jinak (na konci "dobré"? nebo tak něco? To se mi asi líbilo víc, pokud se teda nemýlím.) Na mě to působí dobře a ten konec mi připomněl Švankmajerovské chlebové kuličky ze Spiklenců slasti, tak možná proto :) Takové zchutnění a zhmotnění myšlenky, pro mě- básnického laika- dobré.

WHISPERMOONLITE: Nojono. Je to zkrátka na pytel.

WHISPERMOONLITE: Hmmm, pořád nevím. První dva verše probouzejí zvědavost, pak se mi zdá, že se to nějak moc a podivně vysvětluje.

RICARDERON: Škoda toho "než v němž / jemuž"! Tak pěkně to prve vykročilo...

NATASHA: zato "sčítání nahých kotníků", abych uvedl opačný příklad nakládání s povědomým materiálem, mě osvěžilo. - dobrá aktualizující aluze a nechce být ani moc metaforická. - tenhle obraz není zaklubaný a ztěžklý.

NATASHA: "pod nohama vrzají zbytky konverzací, // 
šupiny z očí."
- jeví se mi jako klasický případ, kdy autor(ka) v obraze něco prožívá, ale při pohledu zvenčí to vypadá trochu jako již ošuntělá poetická záležitost. - asi proto ten obraz příliš nechytá. - z autorského pohledu se to nedá nijak ohlídat, obávám se. - Ty to máš určitě prožité, trefené a ostatní je hra textu, kontextu a čtenářské zkušenosti.

MAEROR: Ha, nemám slov. Jednoznačně zasáhla!

Tak nevím, jestli jsem tu svou báseň zatím nedocenil - myslím, že ještě stále je možné lépe... - ale každopádně moc děkuji za všechny reakce. Nebudu lhát - mám z nich velikou radost.
Číst tolik chvály častěji, asi by mi to stouplo do hlavy :-)

JANEQ: jahodový ;)


NANTHEI: moc díky, pokusím se to předělat, aby ta slizkost zmizela, nejsi totiž první, kdo mi to řekl a opravdu to slizké ani hadí být nemá.

Ne smrtelná

Toužím ti ještě povědět
že také mouchy sní o nesmrtelnosti

Ale v jiném prostoru
než v němž jsi krásná

Ve vesmíru
jemuž bys ty
tisíckrát milující
stejně rozuměla

Tak se odhodlám a nesu svou kůži na trh. I když teď to bude ve společnosti mnohem vyšší, než si asi zaslouží. Přesto předem díky za kritiku!


Horká


Plazí se dolů, po břiše,

chvěje se, ani nedýše,

líbá jí ústy horkými,

jazykem.

Mezi jejími

sny a touhami

ji utiší.

Vlhkým obloukem

líže zátiší

s ženskými řasami.

Z toho mám vždycky velikou radost. Když se něco tak zařízne. Takže to jde, takže má smysl zkoušet to, stále, stále.

MAEROR: U sebe bych vyměnila v posledním verši "tě" za "se". Báseň je dokonalá, působí až do morku kostí. Rozumím...

je to hezky kousek, od zacatku se to krasne nese, zel konec uz me tak nebavil

NATASHA: Jo, přesně... :)