NA ROZLOUČENOU

Dnes opadalo listí

tolik zbytečných slov
rozfoukal vítr

…

kulaté okno
zatřené indigovou modří
ještě nevstřebané vášně

bojím se Tě

od pecky nedá se uloupnout noc
a přece mám ruce od třešní
po lokty v Tobě

…

mlčenlivými ústy zpila se holá noc
jak hořkým čajem
jak fakír na hřebících trávy

a někde mezi
nesmiřitelně prázdné léto ze sebe vykřičíš
od stropu za vnitřnosti zavěšené
vedle sušeného česneku

mlčenlivými ústy holá noc
do tebe už se nadechla

já bych se eventuálně taky srazil. jsem moc velkej, když ubude, neubude...

Rodinný víkend

Už léta mi jako lvovi
strká hlavu do chřtánu
Teda ne že bych si jako lev
ale tohle je vážně k vzteku
jak tím koutkem oka šilhá
jestli už už skousnu
a já zase jiným koutkem koukám
jestli už je ta chvíle
jestli už to přežene
jestli se zatváří oplzleji než dřív
ale to vona né

To vona má přesně spočítaný
abych se cejtil dost trapně na to
abych jí nenechal rozkvíst hlavu

Když se narovná lidi tleskaj
některý trochu jásaj
Většinou jsou tam jenom ženský
ale zase je jich hodně
Vona ví přesně kdy se to vyplatí
strkat hlavu lvovi do tlamy
kdy to má tu její podělanou přidanou hodnotu

Když se pak lidi nedívaj
tak si odplivne směrem ke mně
pohodí ofinou a vyleze z klece
a práskne za sebou mříží
natáhne ke mně ruku se zámkem
já se jí chytnu
a jede se na další štaci

Po Tesku je prej Ikea

KOUZELNÉ BYLINY

ve stáji úpění
koňů s kolikou
sežraly na stráni
koliklec

jařmánek na otěže
kolik let trvá
než ztěžknou
lásky

do čaje fuškorec
na unavené ruce
na slunci suší se
sedmivrásky

směšenky na nesnáz
natrhej na potoce
do vína rozdrť
na srdce bolestráz