Au.

v tom případě se omlouvám

NOČNÍ VLAK
je most

odněkud někam
od někoho k někomu
natáhneme úsměvy

a nejistá hrana

zazvoní ráno
kohouti
zvonečky proti usínání

v jinačí zemi

FIN: Pár věcí mám na Písmáku, nick Bůchví, trochu více je toho na Liter.cz pod stejným nickem, tam jsou i docela starý věci, některý už bych dneska radši ani nehodnotil, ale některý se mi pořád líbí.

MAEROR: Viditelně se na to díváme oba trochu jinak. Jestli tomu dobře rozumím, tak pro Tebe je volný verš to, že prostě vezmu větu a tím, že ji "rozsekám" na verše v ní zdůrazním něco jiného, než bylo zdůrazněno v próze?
Takhle já to z toho, co říkáš, chápu. Já to ale vidím trochu jinak, pro mě to nemusí být věta, stačí jakási pseudověta a nebo ani to ne, a přesto to může mít... asi pro to není slovo - rytmus, plynulost, spád... To už je pak ale taky na čtenáři, žejo.

Děkuju moc, vždycky potřebuju třetí názor...Je to pravda, s tím posledním, jojo.

NATALI_E: souhlas s Finem. Pěkné, sevřené a ten poslední verš to úplně rozbíjí. Zní to skoro jako dyja dyja dá.

NATALI_E: vůbec ne špatné, včetně myšlenky - vynecháme jak moc osobní - až na poslední řádek. ten je ne snad nepravdivý, ale "není to to ono" :-)

Bydlím na periferii,
vesnice Praha, říkáš tomu.
A usmíváš se.

Ale domů
chodíš k jiné, bujnější ženě,
do centra.

Vždycky budu jenom periferie?


(Prosím o pomoc, vidím v autorce potenciál správně nebo ne? Je to primitivní, ale něco na tom je, já nevím. A chtěla bych jí pomoci, děkuju.)

MAEROR: "...zasekávající se drápky založené na něčem jiném, než je jeho rozbitý tok (tj. přirozený rytmus slov a jazyka)" To pak ale není vers libre. Ten na tomhle přeci staví: že rozbíjí přirozenost a plynulost větné řady, zdůrazňuje tím něco jiného (jiná slova) než normální věta.
A poradit si rád nechám, to, že o tom diskutuju, neznamená, že to tak není - já o tom chci mluvit a debatovat, protože se tak dobírám k řešení, ať už je blíž k mojí straně nebo k té druhé. Bez diskusí nepřijmu cizí názor za vlastní, ale když se o tom budem bavit, časem možná dojdu k tomu, že je to pravda - a nebo taky ne, samozřejmě ;)

BUCHVI: Osobně (jak jinak, že) se budu rád prát, když mne k tomu vyprovokují / donutí / přitáhnou použité výrazy, obrazy, nahozené pentličky a jiné návnady. Pokud ale na takový text vezmeš řeznickou sekerou a naděláš z něj prvoplánově sekanou, ve které se všechny ty výše uvedené věci rozmělní, od hledání (a požitku z něj) mne to spíš odradí.
Text přece může mít zasekávající se drápky založené na něčem jiném, než je jeho rozbitý tok (tj. přirozený rytmus slov a jazyka).

Ale konkrétně k tvým básním: líbí se mi tím, co se za nimi skrývá; tím, co za nimi zatím tuším; tím, co z těch dalších (doufám) vybrousíš. Potenciál máš.

A klidně si od Fina nech poradit, on to vážně myslí dobře - ku prospěchu poezie. Maximálně zjistíš, že ti to tak - zatím? - nevyhovuje... Ale byla by škoda dobře míněné připomínky protřelých autorů i čtenářů (nebo tam zatím nechám jednotné číslo? ;-) přejít jen tím, že na ně mají nárok - stejně jako ty máš logicky nárok zase na svůj názor. Je jen otázkou, zda chceš, aby tvoje básně fungovaly i pro tvé čtenáře, nebo zda se spokojíš s tím, že jim rozumíš (a dokážeš v nich číst) sám...

FIN: Já myslím, že mluvíme oba o tom samém, jen na to máme každý trochu jiný názor. Což samozřejmě není na škodu :)

BUCHVI: k hledání drobností je třeba napřed celkového náhledu a k tomu toho potřebuji, a patrně nejen já, víc :-)

BUCHVI: nejsem si nyní jist, jestli nutnost přemýšlet nad každou kličkou - což bych viděl spíš jako předmět rafinovanosti a mnohoznačnosti a kladení víc vrstev nad sebe atd. - souvisí s vnitřním rytmem - který není totéž jako "svezlo tě to a nic tě nezaujalo". rytmus není obsah, to se nerovná. jestli zkrátka nemluvíme každý o něčem malounko jiném :-)

FIN: "no, jde o to, jestli ze zvědavosti, nebo proto, že ho to rozhodilo a snaží se "nasednout zpátky"" - Ne ze zvědavosti, ale proto, že ho to rozhodilo - protože autor ho *chtěl* rozhodit. Chtěl, aby si vzpomněl, že něco podobného četl o tři nebo o třicet řádků výš a vrátil se k tomu a hledal paralelu a přemýšlel nad tím, proč je to zrovna takhle provázané.. je to o té "sevřenosti", jak psala Natasha. Z básniček, který, když si lehneš na hladinu, Tě dovezou od pramene až do moře, nic nemám. Užívám si takový, se kterýma se musím prat, kde musím jít proti proudu a drát se nahoru přes jezy a kamení, přemýšlet nad každou kličkou a každou drobností.

Nasekám toho víc, ale jednotlivě, jestli dovolíš - rád se pobavím o každé jedné zvlášť, o každé drobnosti.

BUCHVI: jak říkám: "je to na tobě". pokud zvolíš nepravidelný a přerušovaný, trhaný rytmus coby svůj výrazový prostředek, je to zcela tvé právo.

a pravidelný/nepravidelný verš s vnitřním rytmem ne 100%ně souvisí, resp. vnitřní rytmus může mít vázaný i volný verš. osobně z různých důvodů taky už dlouho dávám přednost volnému či polovolnému / nějak nepravidelnému verši. (kde, poněkud ironicky, jedním z těchto důvodů je, že pravidelný verš se musí umět a nestačí na to kdejaký provplánový zjevný rým, jak si, bohužoužel, spousta lidí ráda poráde myslí. a spousta lidí ho proto neumí ofc.)

"Kde to neplyne samo, ale je to trhaný, člověk se musí vracet zpátky, koukat dopředu" - no, jde o to, jestli ze zvědavosti, nebo proto, že ho to rozhodilo a snaží se "nasednout zpátky" :-)

"že mi to tam přijde trochu křečovitý" - no u výrazu "nesmím tě políbit" bych se křečovitosti tolik nebál. je tak prostý a bez adjektiv, že skoro nemá jak být křečovitý a ani předchozí obrazy se čmeláky nevytvářejí nějaké děsivé kontrastno s tímto triviálním výrazem :-)

napráskej toho víc. chtěl bych si toho přečíst víc, jinak je omílání jednotlivosti v jednotlivosti na prd :-)