• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    JANEQ: Nekecej a ukaž! ;)
    WHISPERMOONLITE
    WHISPERMOONLITE --- ---
    NATASHA: "nepravděpodobní lidé" - nejprve pochyba, potom orientační běh
    WHISPERMOONLITE
    WHISPERMOONLITE --- ---
    NATASHA:

    zajímavé. musím přemýšlet, co se změnilo. báseň působí zároveň rozvinutě, květnatě a poněkud ploše. jakoby přišlápnutá z prostoru na křídový papír (napadl mě i "recyklovaný", ale ten to nebude, ten ne.)

    Mám pocit, že citelný konflikt přichází až s poslední strofou. Do té doby, i přes použité motivy bolesti, smrti, vášně, stárnutí apod., čtu spíše bezproblémovou ódu. Nic proti tomu. Jednotlivé metaforické obrazy jsou vynalézavé a přesné, jak je ti to vlastní, a zaujaly mě. -

    Ale, jako by všechno bylo jasné. Než přijde závěr. - je možné vystavět napětí v básni na této jedné antitezi? Mělo v ní být více konfliktu? - Asi ne, asi to měla být více óda než litanie, říkám si. Pěkná ovšem je, to ano. :)

    JANEQ
    JANEQ --- ---
    z posledních tří kusů stříká nuda a zbytečnost
    MAEROR
    MAEROR --- ---



    nahoře na půdě
    je horko z tajemství

    náhle máš odvahu
    že tě až napadne zabydlet matraci
    s propadlou pravou tváří
    protože
    nahoře na půdě
    vydechne z tebe touha
    sirotčím strachem

    to jenom dole
    čekají s večeří

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINKY: Přestože vnímám, že přechod mezi bylo a je je nutný pro příběh, tíhnu k bylo. Je mi přijde jen jako ornament, najednou.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ***

    Ustrneš.
    Po všem, čím jsi prošel,
    mezi rezervoáry mlhy
    a objetím lidí
    nepravděpodobných.

    Ve stroji na krásu
    dějí se věci,
    jež spatřovat se smí.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Tvá slova
    už byla cítit popelem
    čistou hlavou zítřejšího

    blýskavice tvých duhovek
    kutálejí se mi
    nocí

    v zelených elipsách
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    :--)
    SOLIVAGANT
    SOLIVAGANT --- ---
    NATASHA: 4. a 5. sloka, děkuji :)
    KLR_KDD
    KLR_KDD --- ---
    NATASHA: posledna strofa sa ma dotyka tak velmi az mi je tragikomicky. dakujem za nu.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Dovolujeme si oznámit, že na trať vyrazil nový Wagon.

    POEZIE: Kateřina Komorádová. Dana Malá. Peter Prokopec. Yveta Shanfeldová. Václav Zimmer.
    PRÓZA: Vratislav Kadlec. Jakub Mlynář. Jaroslav Pížl.
    DRAMA: Ivana Myšková.
    ZA OKNY: Roman Dobeš.
    Z JINÝCH TRATÍ: Vlado Šimek/Literis.
    SLOUPEK: Nykos.

    Těšíme se na vaše ohlasy i tipy a příspěvky do dalších čísel.
    Pište na redakce@almanachwagon.cz
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NATASHA: Já bych nekrátila, jen mě to překvapilo. ;)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    NANTHEI:
    MAEROR:

    Mám radost.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    NATASHA: slyšel jsem kdysi, že sprinteři na sto metrů běží většinu trati na kyslíkový dluh, protože se nestíhají nadechnout než párkrát – mám pocit, že jsem se nenadechl ani jednou; mám pocit, že ještě nedýchám…
    jsou v tom textu možná hluchá místa, která čtenář nemá šanci rozečíst nebo si přivlastnit, ale tentokrát to, myslím, nevadí, protože ta síla, ta síla!
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    BUBLINKY: Děkuji.
    HANNA: Také tak. A ten "nahatý" tam má svoje pevně vytyčené místo, tady vážně nemohu uhnout :-)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINKY: Jojo, jako lovosice, ale krátit nešlo; zatím. Uvidíme.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NATASHA: Není to na Tebe příliš dlouhé?;)
    Jinak jsem z toho trochu rozpačitá, ačkoli některé momenty, obzvláště poslední strofa, se mě dotýkají.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Můj milý


    I.
    Můj milý svítá
    kolem čtvrté ranní.
    Nediví se, když ptáci ještě spí.
    Nad horami
    bere líčidla, kterými mi vyhlazuje čelo,
    vrásku za vráskou.

    II.
    Můj milý se obléká
    ke mně otočený zády.
    Nenechá mne očima líbat svoje pohlaví.
    A přece se v duchu
    pohybuje ve mně,
    zamyšlený
    mezi steny.

    III.
    Můj milý snídá plátky růží.
    Přebytečné vkládá do knih, než je odloží.
    Jednoho dne objevím
    ty schrány času,
    prodlouží mi bytí, pokud budu chtít.

    IV.
    Můj milý vděčí peklu za mnohé.
    Záda má pokrytá jizvami,
    to proto, že se na hraně každé
    noci a dne,
    noci a dne,
    setkáváme v trápení.

    V.
    Můj milý se nebojí vlků.
    Líhá s nimi v pelechu ze starých novin,
    nevnímá
    vábení mého hlasu,
    když nedělní přílohy cupuje si
    pod oblinu břicha.

    VI.
    Můj milý mluví ve šlehnutích ohně,
    přesto pod chodidly nepálí.
    Jen aby se lépe nesl,
    zanechá po třetím kroku spáleninu
    právě vprostřed klenby.

    VII.
    Můj milý umí vyjednávat se smrtí.
    A ona ho přece neopouští.
    V noci, v bezvědomí,
    sedá mu
    mezi očima.

    VIII.
    Můj milý má u mne dluh.
    Sekyru zaseknutou
    v páteři,
    a tudy ze mne uniká,
    se sluncem,
    nedochvilný jako podzim,
    jako poslední vydechuté září.


    HANNA
    HANNA --- ---
    MAEROR: mám osobní problém se slovem "nahatý", tak mě tam trochu ruší, ale jinak se mi to moc líbí.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam