• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    NATASHA: slyšel jsem kdysi, že sprinteři na sto metrů běží většinu trati na kyslíkový dluh, protože se nestíhají nadechnout než párkrát – mám pocit, že jsem se nenadechl ani jednou; mám pocit, že ještě nedýchám…
    jsou v tom textu možná hluchá místa, která čtenář nemá šanci rozečíst nebo si přivlastnit, ale tentokrát to, myslím, nevadí, protože ta síla, ta síla!
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    BUBLINKY: Děkuji.
    HANNA: Také tak. A ten "nahatý" tam má svoje pevně vytyčené místo, tady vážně nemohu uhnout :-)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINKY: Jojo, jako lovosice, ale krátit nešlo; zatím. Uvidíme.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NATASHA: Není to na Tebe příliš dlouhé?;)
    Jinak jsem z toho trochu rozpačitá, ačkoli některé momenty, obzvláště poslední strofa, se mě dotýkají.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Můj milý


    I.
    Můj milý svítá
    kolem čtvrté ranní.
    Nediví se, když ptáci ještě spí.
    Nad horami
    bere líčidla, kterými mi vyhlazuje čelo,
    vrásku za vráskou.

    II.
    Můj milý se obléká
    ke mně otočený zády.
    Nenechá mne očima líbat svoje pohlaví.
    A přece se v duchu
    pohybuje ve mně,
    zamyšlený
    mezi steny.

    III.
    Můj milý snídá plátky růží.
    Přebytečné vkládá do knih, než je odloží.
    Jednoho dne objevím
    ty schrány času,
    prodlouží mi bytí, pokud budu chtít.

    IV.
    Můj milý vděčí peklu za mnohé.
    Záda má pokrytá jizvami,
    to proto, že se na hraně každé
    noci a dne,
    noci a dne,
    setkáváme v trápení.

    V.
    Můj milý se nebojí vlků.
    Líhá s nimi v pelechu ze starých novin,
    nevnímá
    vábení mého hlasu,
    když nedělní přílohy cupuje si
    pod oblinu břicha.

    VI.
    Můj milý mluví ve šlehnutích ohně,
    přesto pod chodidly nepálí.
    Jen aby se lépe nesl,
    zanechá po třetím kroku spáleninu
    právě vprostřed klenby.

    VII.
    Můj milý umí vyjednávat se smrtí.
    A ona ho přece neopouští.
    V noci, v bezvědomí,
    sedá mu
    mezi očima.

    VIII.
    Můj milý má u mne dluh.
    Sekyru zaseknutou
    v páteři,
    a tudy ze mne uniká,
    se sluncem,
    nedochvilný jako podzim,
    jako poslední vydechuté září.


    HANNA
    HANNA --- ---
    MAEROR: mám osobní problém se slovem "nahatý", tak mě tam trochu ruší, ale jinak se mi to moc líbí.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    MAEROR:Ano. Obzvláště druhá strofa.
    MAEROR
    MAEROR --- ---



    počítám všechno
    na prstech jedné ruky

    v ústí tmy zaseknutá
    pořád ta samá
    nahatá návnada:
    tvé oči vyjdou z léta
    nakonec beze mne

    jenom půl útraty
    mi nikdy neodpustíš

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    RICARDERON: Urputník je zajímavé slovo! Přemítám, co je to za zvíře - skoro by to mohl být příběh.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ:
    MAEROR:

    Oba --- dobré kombinace toho, co je vně, a toho, co je uvnitř.
    MAEROR
    MAEROR --- ---



    někdy a s někým
    svá slova přibít na neznámá vrata
    jen kousek pod vlasy

    pod jedním deštníkem
    budu si schválně přát
    a pak se zase bojím -

    někdy a s někým

    do živého

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUCHVI: Nějaká alternativa by to byla, hádám. Jen mě to ta napadlo - že by to bylo silnější naživo, a nejlíp s hudebním doprovodem.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    BUCHVI: Děkuji. Je prima, že mne nepodezíráš z banálnosti. ;)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    RICARDERON: Je to takové rozhárané, probouzí to vysloveně protikladné pocity. Náznak gramatického rýmu v prvních dvou verších je vysloveně nehezký. Zbytek první strofy má atmosféru, která by se mi líbila. Druhá strofa by se mi velmi líbila, hlavně poslední dva verše s tím urputníkem, ale zase to kazí ty močící kočky. Přijde mi to jako urputně křečovitý přemet, nehledě na to, že ty kočičí hlavy tady... :o)
    BUCHVI
    BUCHVI --- ---
    TOMASZ: Á... chtěl jsem napsat něco jakože přírodní lyrika není zlo, nemusí se ospravedlňovat střípky mezilidských vztahů... ale pak mě napadlo, jak to možná je doopravdy s tím podzimem... A máš můj palec.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---

    Nad věží kostela
    je nebe uhrabané
    pozlacený čas účtovat
    pochopit uzavřít
    dnes opravdu přišel
    podzim

    uznávám

    že ti nerozumím

    MAEROR
    MAEROR --- ---


    cestovní sobotu
    jak hořký bílý prášek
    rozpůlím pod jazyk

    v linkovém autobusu
    nazpátek
    obtížně polknu chuť

    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    TOMASZ: No jo, no jo, nechala jsem se unést.;)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    BUBLINKY: Tak tedy tohle už jsem snad ani vědět nechtěl.

    A kromě toho "osoba Tobě blízká" neexistuje, za všechno ručí a pravidelně platí majitel vozidla. ;)
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    okurka
    a nahnilá
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam