Můj milý
I.
Můj milý svítá
kolem čtvrté ranní.
Nediví se, když ptáci ještě spí.
Nad horami
bere líčidla, kterými mi vyhlazuje čelo,
vrásku za vráskou.
II.
Můj milý se obléká
ke mně otočený zády.
Nenechá mne očima líbat svoje pohlaví.
A přece se v duchu
pohybuje ve mně,
zamyšlený
mezi steny.
III.
Můj milý snídá plátky růží.
Přebytečné vkládá do knih, než je odloží.
Jednoho dne objevím
ty schrány času,
prodlouží mi bytí, pokud budu chtít.
IV.
Můj milý vděčí peklu za mnohé.
Záda má pokrytá jizvami,
to proto, že se na hraně každé
noci a dne,
noci a dne,
setkáváme v trápení.
V.
Můj milý se nebojí vlků.
Líhá s nimi v pelechu ze starých novin,
nevnímá
vábení mého hlasu,
když nedělní přílohy cupuje si
pod oblinu břicha.
VI.
Můj milý mluví ve šlehnutích ohně,
přesto pod chodidly nepálí.
Jen aby se lépe nesl,
zanechá po třetím kroku spáleninu
právě vprostřed klenby.
VII.
Můj milý umí vyjednávat se smrtí.
A ona ho přece neopouští.
V noci, v bezvědomí,
sedá mu
mezi očima.
VIII.
Můj milý má u mne dluh.
Sekyru zaseknutou
v páteři,
a tudy ze mne uniká,
se sluncem,
nedochvilný jako podzim,
jako poslední vydechuté září.