BOTUL: Broukat si to mi moc nejde, různé délky veršů a chybějící zpěvnost některých z nich mi dělají problém, ale to není hlavní problém.
"Nenechám se semlít mlýnem osudu,/umelu si vlastní svobodu."
Tohle mě třeba docela baví, je v tom nějaký nadhled. Jenže následující "A konečně budu létat." je protivné klišé, najednou je z toho jakýsi romantický cajdák. Podobně mě irituje "Dojdu k poznání tajných snů." a "...ministr dekadentního života".
Mám z toho dojem, že nevíš, co chceš napsat, jestli (sebe)ironický kuplet nebo další ploužák formace Kryštof.