Petřín
Je tak nádherná.
Bílý loket zalomený za mrakem,
ještě nejde spát,
chřípí rozvírá nad perlami poupat,
pod Petřínem
její milenci jsou svázáni povřísly
do úhledných snopů.
Po půlnoci
popeláři odvezou ten směšný odpad,
ona ještě nejde spát,
je tak nádherná,
čistí si zuby
nad mísou měsíce, kýchá,
musí se jmenovat Magdaléna,
musí mít na hrotech ňader
chuť třešní.