• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    ZMYJKA: Já vnímám tvůj text jako generační výpověď. Mluvil jsem o tom s Natashou včera a na její popud jsem sem taky překopíroval (a trošku učesal) tyhle věci. Napsal jsem je asi do hodiny od tvého postu. Nějak jsem musel reagovat, protože se nás to tu týká všech. A je potřeba se s tím nějak srovnat.
    ZMYJKA
    ZMYJKA --- ---
    BUBLINKY: Naprosto.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    ZMYJKA: To s těmi ptáky, že? To je skvostné!
    ZMYJKA
    ZMYJKA --- ---
    RICARDERON: koukám že místo jara tu máme krize středního věku ;)
    Do mě se strašně zařízla ta předposlední - ostatní taky působí - ale ta předposlední... to je přesně ono...
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    RICARDERON: Nejvíc mě oslovuje druhá polovina textu. Je to trochu jiný text, než na který jsem u Tebe zvyklá.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    ZMYJKA:


    ...
    Popudy těch co vědí
    jak se to a ba i ono
    docela jezdí pod nehty

    Sakra
    chci být zpátky dítě

    řeklas jakoby na obranu
    před kým a komu
    to je fuk

    ...
    Pronikám do ticha
    mezi křikem

    Zatímco každý aspoň šeptá
    sedím za oknem
    bez záclon

    ...
    Poněvač nejsem tam
    kde jiní
    nevnímám tlaky okolí

    Jenom ten život
    jenž nestačí

    A vítr

    Žene od polí

    ...
    Ptáci to taky dokázali
    Letět a na nic nemyslet
    Ptáci již nejsou okázalí
    Proměnit soumrak v dlouhý let

    ...
    Slyšet svůj jazyk
    Nerozumět

    V duchu otevřít němá ústa

    Zatajit dech
    Zatnout svaly

    Učit se slova nazpaměť

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ZMYJKA: Já bych k tomu odstupu ráda došla, čímž bych pak byla schopna reflexe. Aktuálně to nejde. Což už nakonec taky je nějaká reakce.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    JEZINKA: Mne zaujal obraz nemocného klavíru, ale jinak to vidím podobně jako BUBLINKY. Ačkoliv tam rozpoznávám náznaky humoru, a při interpretaci by se jim dalo pomoci. Čímž mířím k tomu, zda je relevantní, že je to písnička... V tomto je. A některé věci se v písničkách snáze snesou, tolerují se třeba kvůli zpěvnosti.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    JEZINKA: Já to neřeším, jen jsem ti napsala, že na mne tak samotný text působí.
    SOLIVAGANT
    SOLIVAGANT --- ---
    NATASHA: uznávám co říkáš ale nechávám to tak. Někdy se skrýváme za líbivá slova, za "poezii", místo toho abychom rovnou řekli že chceme být milováni
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    BUBLINKY: v pohodě, tvýho názoru si vážím. aspoň něco. jen nevím proč řešit jestli je to písňový text.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    JEZINKA: Pro mě je to text plný patosu. Celkově to se mnou vůbec nic nedělá. Necítím z toho žádný nápad a opakování slova "dolů" mi přijde zbytečné. Přijde mi to jako písňový text, který se příliš nevydařil. Můj dojem.
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    a mě nikdo nezkritizuje? ke to takova sračka že to ani nestojí za slovo? :)
    ZMYJKA
    ZMYJKA --- ---
    NATASHA: Člověče já už to, po několikerém přečtení, nějakém tom ořezání a nějakém tom uležení dokonce vnímám jako text. Jako když si vyndáš střep z rozříznutý nohy a po pár dnech ho najdeš ležet na stolku kams ho v tom zmatku hodila - ještě pořád je na něm tvoje krev, ale už zaschla - jenom při tom pohledu člověku trochu škube v ráně - a můžeš posuzovat obrazce a hrany.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    SOLIVAGANT: Dobře našlápnuto, ale ještě bych z ní vyřezala, zejména ve druhé strofě, a nejspíš i ve třetí. Citátoidně bych pravila, že nemusíš říct všechno, aby bylo všechno řečeno.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ZMYJKA: Je to strašlivá nálož. Chodím kolem toho jako kolem horké kaše, ale odstup se nedostavuje, zatím neumím najít prostor ke čtení těch textů ---- jako poezie.
    Každopádně je to ostré kamení a trnité hloží a bez šrámů se pročíst ke konci nedá.
    ZMYJKA
    ZMYJKA --- ---
    Sčítání lidu

    Jméno

    mívají lidi po někom, po matce, po babičce
    nebo aspoň po nějaké herečce nebo světici,
    jenom já ho nemám po nikom – prostě jméno.
    Mámě se líbil ten zvuk:
    jako když stavíš cihlovou zeď.

    Tak sem vyrůstala.

    Bydliště v rozhodný okamžik

    Řekls mi, že nesejde na předchozím životě,
    ale na tom, kde bytuje duše v okamžiku smrti:
    pokud je v Bohu,
    dojdeš spásy,
    ale chraň tě pánbu
    aby ses courala někde jinde!

    Teď se bojím otevřít dveře od bytu.

    Datum narození

    Nějak sem doufala, že v třiatřiceti
    se všechno zlomí,
    možná sem čekala na zázrak,
    na svého Jidáše,
    na kříž, jako černou siluetu proti šedivýmu nebi
    - a na Golgotu zatím
    postavili lanovou dráhu:
    Přeprava nadměrných zavazadel vyloučena.

    Ono něco se láme,
    v posledních měsících
    - někde uvnitř -
    a děsně to bolí.

    Rodinný stav

    Svobodný zní vznešeně,
    dokud se nezačne mluvit o rodině
    - pak je to od jistého věku skoro hanba,
    jako cejch neschopnosti
    se sdílet,
    milovat.
    Ale kolikrát se dá -
    kolikrát se smí
    být nesvobodný?

    Po kapsách nosím dvě rybičky a pět chlebů,
    jenže nevím
    - teď?
    Nebo zítra..?

    Národnost

    Nikdy sem tomuhle slovu
    z minulého století
    nerozuměla,
    jenom v krvi mi pořád tepe
    - jako neklid, jako volání, jako cejch.
    Můj dědeček by možná věděl
    - ale nikdy sem ho nepotkala:
    jediného z příbuzných, o kterého bych skutečně stála,
    aby mi řekl
    kam patřím.

    Na kterém hřbitově
    se mám nechat pochovat.

    Vyznání

    Vyznávám,
    že potřebuju někam patřit,
    někomu patřit,
    že samota je jako propast,
    jako trhlina,
    jako písek pod Sisyfovýma nohama.

    Tak strašně se snažím
    vyvalit svůj balvan
    na Golgotu.
    SOLIVAGANT
    SOLIVAGANT --- ---
    ...

    čekal jsem na tebe přes půlnoc
    jako vždy na blízké lidi
    donekonečna své samoty
    do dna její trpělivosti
    a co pak?

    co má přijít?
    jaké dno, jaká nová trpělivost
    kdy dočkám se pohlazení z lásky
    před kterým zbaběle uteču
    zase zpátky

    a až zapomenu
    až ti odpustím
    znovu se setkáme někde v metru
    domluvíme si novou schůzku
    budeš se jmenovat jinak
    budeš některá další

    a teď mě necháváš čekat
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NANTHEI: Děkuji a těší mě, že se to jsi schopna vidět.
    NATASHA: Vlastně ano, i pro mě byl konec nečekaný, abych pravdu řekla.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINKY: Ta naděje na konci je nečekaná. Po té tíze postupně nakládané. Jako bys na konci přišla na to, že chceš přece jen napsat jiný příběh.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam