• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    ZMYJKA
    ZMYJKA --- ---
    NATASHA: Člověče já už to, po několikerém přečtení, nějakém tom ořezání a nějakém tom uležení dokonce vnímám jako text. Jako když si vyndáš střep z rozříznutý nohy a po pár dnech ho najdeš ležet na stolku kams ho v tom zmatku hodila - ještě pořád je na něm tvoje krev, ale už zaschla - jenom při tom pohledu člověku trochu škube v ráně - a můžeš posuzovat obrazce a hrany.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    SOLIVAGANT: Dobře našlápnuto, ale ještě bych z ní vyřezala, zejména ve druhé strofě, a nejspíš i ve třetí. Citátoidně bych pravila, že nemusíš říct všechno, aby bylo všechno řečeno.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ZMYJKA: Je to strašlivá nálož. Chodím kolem toho jako kolem horké kaše, ale odstup se nedostavuje, zatím neumím najít prostor ke čtení těch textů ---- jako poezie.
    Každopádně je to ostré kamení a trnité hloží a bez šrámů se pročíst ke konci nedá.
    ZMYJKA
    ZMYJKA --- ---
    Sčítání lidu

    Jméno

    mívají lidi po někom, po matce, po babičce
    nebo aspoň po nějaké herečce nebo světici,
    jenom já ho nemám po nikom – prostě jméno.
    Mámě se líbil ten zvuk:
    jako když stavíš cihlovou zeď.

    Tak sem vyrůstala.

    Bydliště v rozhodný okamžik

    Řekls mi, že nesejde na předchozím životě,
    ale na tom, kde bytuje duše v okamžiku smrti:
    pokud je v Bohu,
    dojdeš spásy,
    ale chraň tě pánbu
    aby ses courala někde jinde!

    Teď se bojím otevřít dveře od bytu.

    Datum narození

    Nějak sem doufala, že v třiatřiceti
    se všechno zlomí,
    možná sem čekala na zázrak,
    na svého Jidáše,
    na kříž, jako černou siluetu proti šedivýmu nebi
    - a na Golgotu zatím
    postavili lanovou dráhu:
    Přeprava nadměrných zavazadel vyloučena.

    Ono něco se láme,
    v posledních měsících
    - někde uvnitř -
    a děsně to bolí.

    Rodinný stav

    Svobodný zní vznešeně,
    dokud se nezačne mluvit o rodině
    - pak je to od jistého věku skoro hanba,
    jako cejch neschopnosti
    se sdílet,
    milovat.
    Ale kolikrát se dá -
    kolikrát se smí
    být nesvobodný?

    Po kapsách nosím dvě rybičky a pět chlebů,
    jenže nevím
    - teď?
    Nebo zítra..?

    Národnost

    Nikdy sem tomuhle slovu
    z minulého století
    nerozuměla,
    jenom v krvi mi pořád tepe
    - jako neklid, jako volání, jako cejch.
    Můj dědeček by možná věděl
    - ale nikdy sem ho nepotkala:
    jediného z příbuzných, o kterého bych skutečně stála,
    aby mi řekl
    kam patřím.

    Na kterém hřbitově
    se mám nechat pochovat.

    Vyznání

    Vyznávám,
    že potřebuju někam patřit,
    někomu patřit,
    že samota je jako propast,
    jako trhlina,
    jako písek pod Sisyfovýma nohama.

    Tak strašně se snažím
    vyvalit svůj balvan
    na Golgotu.
    SOLIVAGANT
    SOLIVAGANT --- ---
    ...

    čekal jsem na tebe přes půlnoc
    jako vždy na blízké lidi
    donekonečna své samoty
    do dna její trpělivosti
    a co pak?

    co má přijít?
    jaké dno, jaká nová trpělivost
    kdy dočkám se pohlazení z lásky
    před kterým zbaběle uteču
    zase zpátky

    a až zapomenu
    až ti odpustím
    znovu se setkáme někde v metru
    domluvíme si novou schůzku
    budeš se jmenovat jinak
    budeš některá další

    a teď mě necháváš čekat
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NANTHEI: Děkuji a těší mě, že se to jsi schopna vidět.
    NATASHA: Vlastně ano, i pro mě byl konec nečekaný, abych pravdu řekla.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINKY: Ta naděje na konci je nečekaná. Po té tíze postupně nakládané. Jako bys na konci přišla na to, že chceš přece jen napsat jiný příběh.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Mé čelo je sklenice studené vody
    pod hladinou

    palec zaseknutý v proudu

    strach z nadechnutí
    okusují dlouhé černé zmije

    a já se smýkám
    u dna příštího dne

    prsty mi stydnou

    ale od srdce voda
    nevychladne
    FIN
    FIN --- ---
    to nepochybně :-)
    WHISPERMOONLITE
    WHISPERMOONLITE --- ---
    NATASHA: no, než jsem to napsal, chvíli jsem ten "čumák" řešil, protože jsem nechtěl tebe ani jiné bičovat ke hvězdám, to ne. - nevnímej můj komentář jako "trest", prosím. není za co trestat. napsalas to, jak to přišlo, jak ti to bylo v tu chvíli vlastní. - to je důležité. - "přes čumák" bys mohla dostat, kdybys tu na čtenáře zkoušela nějaké triky. - ovšem, kdyby byly šikovné k nepoznání, tak by ti nikdo ani přes čumák dát nechtěl, no, ale to je jiná kapitola zase.

    (pozn: z obranných reakcí autorů a kritiků by se taky dala sestavit pěkná brožurka, jak je sleduji na různých místech)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    WHISPERMOONLITE: Já s Tebou souhlasím, líbivost, mělkost, cukerín, fuj. A nesmí mi to procházet. Nicméně se mi jeví, že je dobré podnikat výpady různými směry; jistě, s vědomím různé jejich úspěšnosti. Je třeba nezakazovat si. Ale samozřejmě je jedině spravedlivé dostat přes čumák, když to nedopadne.
    WHISPERMOONLITE
    WHISPERMOONLITE --- ---
    NATASHA: posunula jsi to někam dál, to ano. - ale jsou zde různé drobnosti, které v toku básně nepůsobí nápadně, a přesto se nad nimi pozastavuji (abych uvedl konkrétní příklady): doslovné hodnocení "je tak krásná" - ano, tak s nádechem ironie to lze, ale přesto je to smetana, která může rychle zkysnout; "perlami poupat" - opět ta hrana, lze přijmout tak i tak. "směšný - směsný" - chápu, že v tomto kontextu má ta slovní hříčka větší smysl, než když tě automaticky posté napadne při pohledu na popelnici - ale zase balanc na nejtenčí ploše; "Magdaléna" - beru spíš jako dokreslení, protože Praha "děvka babylónská" apod. už tu také nejednou zaznělo. - stačily by ty třešně bez morálního hodnocení.

    napadlo mě říct ještě něco nepříjemnějšího, spíš jako indikaci stavu než kritickou výtku, s tím, že nevím, co a zda je potřeba s tou informací udělat. totiž, myslím, že máš v sobě jednu autorskou žílu, která vede k omalovánkové líbeznosti a kompromisní shovívavosti. - ze své lepší strany dělá ty básně sympatické. - asi to, co nazýváš zvukem, bude stejného rodu. seifertovská libozvučnost ("liboobraznost"). - potom mi tvoje básně přijdou silnější, kde v nich nechybí vnitřní konflikt, který tvým obrazivým sklonům dodává protiváhu. - v tomhle pokusu, jistě jednom z mnoha (neděláme z toho vědu, to je jasné), ten konflikt chybí. místo něj takové usmířené koketování. nejspíš záměr, ale efekt je takový, jak jej rozepisuji.

    když si vedle toho vzpomenu na "německé zahrádky" a že "nic nikam nepřerůstá a nic nikde nechybí" (nebo tak nějak) je v tom řezavější a propastnější pocit z místa. - tak samozřejmě, shovívavá líbeznost je také životní pocit :) - ano, ale ...
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    WHISPERMOONLITE: S tím kýčem máš pravdu. Když jsi to teď řekl... Byl kýč to vidět, ale báseň to měla narušit. Ujela jsem na zvuku, rovněž.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    WHISPERMOONLITE: Děkuju za reakci a cítíš to správě, řekla bych.
    WHISPERMOONLITE
    WHISPERMOONLITE --- ---
    BUBLINKY: libí, ale druhá polovina s takovou mírně připálenou expresivitou, která by se dala uvěřit víc dětem než dospělému. (taky jako kdybych slyšel toho "moudivláčka" - dnes, kdy vlaky nebývají od lokomotiv umouděné, toto slovo ztrácí místo ve slovní zásobě)

    NATASHA: nápady se nezapřou, ale ani balanc na hraně kýče, obávám se. - "chuť třešní na hrotech ňader" se mi líbí jako přenos do plenéru. - ty máš takovou zvláštní schopnost brát banální obrazy a oživit je nápadem, a někdy to může být dost a jindy málo. - ale nenechej se zneklidnit tím, co přichází samo.

    MAEROR: úroveň to má, ke skácelovským výtkám bych přidal asi přemrštěnou metafyzickou odvahu. (plurál, "my a svět", "úděl", a přitom ambice umenšit se, vycouvat, snášet. - kapku předramatizované, přestylizované ("kdyby mi někdo povolil jazyk / a abych promluvil"). klidně bych vydechl a sklonil horizont blíž k zemi. jinak tam ty zrazující ozvuky dřívějších expedic budou pronikat.
    WHISPERMOONLITE
    WHISPERMOONLITE --- ---
    NATASHA: díky za nápovědu. zkusil jsem báseň přečíst bez veršů v závorkách a nyní vidím, jakou tam mají funkci. - mně se tedy jejich použití líbí. vážně. - spíš by mi vadilo, kdyby ty konkrétní verše v závorkách nebyly. - pokud tam neměly být ani ty verše, to je jiná otázka, ale mě neruší. - spíš naopak. hlasuju pro ně. :)
    WHISPERMOONLITE
    WHISPERMOONLITE --- ---
    BUCHVI: /a pro ty, kteří si oblíbili můj "svérázný" styl, kopíruji odjinud :)/

    Zaujal mě rytmus. Dodává básni napětí i spád, které zase chybí v zobrazení - nejen po loňském a předloňském roce víme, co bude následovat po první strofě. -

    teoreticky vzato, takováto báseň by mohla být napsána každý rok ve stejný den. zobrazilo by se v ní to samé, nebo podobné. - ačkoliv: nelze nevidět, že míra variace ve výběru a uspořádání konkrétních motivů zde možná je. - drobné nápady jako: "položí / tělo k tělu / ruku k dílu"; "každý svého / v každém městě /tam co vloni" - mohou až s náznakem ironie tematizovat stereotypnost tohoto rituálu; stejně tak mohou být čteny jako jeho stvrzení, poukaz na jistotu jeho opakování. - nevím, co si vybrat.

    zda postačí k evokování osobitého vidění, prožití událostí? - myslím, že ne docela, že báseň je více poznamenána tezovitostí. (pracuje s předem připravenými významy, myšlenkami; motivy se dají předpovídat, protože následují předem dané schéma jednoho mýtu) - její nadějí by bylo, kdyby se ono známé mysterium pokusila nasvítit jinak a vyvolat z něj nový význam - tzn. například v postoji autora/subjektu k němu.

    k tomu dochází alespoň ve sféře rytmu a dělení motivů do syntaktických frází. zde je zřídlo jejího života, z nich vnímám osobitý vklad nejsilněji.

    nakonec myslím, že báseň na svůj tvar dosáhla. lze ji číst opakovaně, což svědčí o tom, že čtenáře unese. *
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---




    povídá o prokletí
    a bůhví co jí letí
    hlavou
    nad námi v kalném nebi
    dvě utopené hvězdy
    plavou

    my vyhořelé figurky
    myšlenky vybělené v alkoholu

    vím, že nejsme úplně na dně
    ještě nás něco pořád táhne
    dolů

    dolů dolů dolů dolů
    dolů dolů dolů dolů

    V duši mi nemocný klavír
    dokola zkalené blues hraje

    tisknou se lidé bez tváří
    na zastávce u tramvaje

    tak dej mi pusu
    jenom na tvář
    a ahoj a zas příště

    pokud tě teda příště ještě vytáhnou včas
    z kolejiště



    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NATASHA: quel dommage... ;)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Naděje, žánop. Nevzdávat to, nabíhat si - atd.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam