JEZINKA: Já to neřeším, jen jsem ti napsala, že na mne tak samotný text působí.

BUBLINKY: v pohodě, tvýho názoru si vážím. aspoň něco. jen nevím proč řešit jestli je to písňový text.

JEZINKA: Pro mě je to text plný patosu. Celkově to se mnou vůbec nic nedělá. Necítím z toho žádný nápad a opakování slova "dolů" mi přijde zbytečné. Přijde mi to jako písňový text, který se příliš nevydařil. Můj dojem.

a mě nikdo nezkritizuje? ke to takova sračka že to ani nestojí za slovo? :)

NATASHA: Člověče já už to, po několikerém přečtení, nějakém tom ořezání a nějakém tom uležení dokonce vnímám jako text. Jako když si vyndáš střep z rozříznutý nohy a po pár dnech ho najdeš ležet na stolku kams ho v tom zmatku hodila - ještě pořád je na něm tvoje krev, ale už zaschla - jenom při tom pohledu člověku trochu škube v ráně - a můžeš posuzovat obrazce a hrany.

SOLIVAGANT: Dobře našlápnuto, ale ještě bych z ní vyřezala, zejména ve druhé strofě, a nejspíš i ve třetí. Citátoidně bych pravila, že nemusíš říct všechno, aby bylo všechno řečeno.

ZMYJKA: Je to strašlivá nálož. Chodím kolem toho jako kolem horké kaše, ale odstup se nedostavuje, zatím neumím najít prostor ke čtení těch textů ---- jako poezie.
Každopádně je to ostré kamení a trnité hloží a bez šrámů se pročíst ke konci nedá.

NANTHEI: Děkuji a těší mě, že se to jsi schopna vidět.
NATASHA: Vlastně ano, i pro mě byl konec nečekaný, abych pravdu řekla.

BUBLINKY: Ta naděje na konci je nečekaná. Po té tíze postupně nakládané. Jako bys na konci přišla na to, že chceš přece jen napsat jiný příběh.

to nepochybně :-)

NATASHA: no, než jsem to napsal, chvíli jsem ten "čumák" řešil, protože jsem nechtěl tebe ani jiné bičovat ke hvězdám, to ne. - nevnímej můj komentář jako "trest", prosím. není za co trestat. napsalas to, jak to přišlo, jak ti to bylo v tu chvíli vlastní. - to je důležité. - "přes čumák" bys mohla dostat, kdybys tu na čtenáře zkoušela nějaké triky. - ovšem, kdyby byly šikovné k nepoznání, tak by ti nikdo ani přes čumák dát nechtěl, no, ale to je jiná kapitola zase.

(pozn: z obranných reakcí autorů a kritiků by se taky dala sestavit pěkná brožurka, jak je sleduji na různých místech)

WHISPERMOONLITE: Já s Tebou souhlasím, líbivost, mělkost, cukerín, fuj. A nesmí mi to procházet. Nicméně se mi jeví, že je dobré podnikat výpady různými směry; jistě, s vědomím různé jejich úspěšnosti. Je třeba nezakazovat si. Ale samozřejmě je jedině spravedlivé dostat přes čumák, když to nedopadne.

NATASHA: posunula jsi to někam dál, to ano. - ale jsou zde různé drobnosti, které v toku básně nepůsobí nápadně, a přesto se nad nimi pozastavuji (abych uvedl konkrétní příklady): doslovné hodnocení "je tak krásná" - ano, tak s nádechem ironie to lze, ale přesto je to smetana, která může rychle zkysnout; "perlami poupat" - opět ta hrana, lze přijmout tak i tak. "směšný - směsný" - chápu, že v tomto kontextu má ta slovní hříčka větší smysl, než když tě automaticky posté napadne při pohledu na popelnici - ale zase balanc na nejtenčí ploše; "Magdaléna" - beru spíš jako dokreslení, protože Praha "děvka babylónská" apod. už tu také nejednou zaznělo. - stačily by ty třešně bez morálního hodnocení.

napadlo mě říct ještě něco nepříjemnějšího, spíš jako indikaci stavu než kritickou výtku, s tím, že nevím, co a zda je potřeba s tou informací udělat. totiž, myslím, že máš v sobě jednu autorskou žílu, která vede k omalovánkové líbeznosti a kompromisní shovívavosti. - ze své lepší strany dělá ty básně sympatické. - asi to, co nazýváš zvukem, bude stejného rodu. seifertovská libozvučnost ("liboobraznost"). - potom mi tvoje básně přijdou silnější, kde v nich nechybí vnitřní konflikt, který tvým obrazivým sklonům dodává protiváhu. - v tomhle pokusu, jistě jednom z mnoha (neděláme z toho vědu, to je jasné), ten konflikt chybí. místo něj takové usmířené koketování. nejspíš záměr, ale efekt je takový, jak jej rozepisuji.

když si vedle toho vzpomenu na "německé zahrádky" a že "nic nikam nepřerůstá a nic nikde nechybí" (nebo tak nějak) je v tom řezavější a propastnější pocit z místa. - tak samozřejmě, shovívavá líbeznost je také životní pocit :) - ano, ale ...

WHISPERMOONLITE: S tím kýčem máš pravdu. Když jsi to teď řekl... Byl kýč to vidět, ale báseň to měla narušit. Ujela jsem na zvuku, rovněž.

WHISPERMOONLITE: Děkuju za reakci a cítíš to správě, řekla bych.

NATASHA: díky za nápovědu. zkusil jsem báseň přečíst bez veršů v závorkách a nyní vidím, jakou tam mají funkci. - mně se tedy jejich použití líbí. vážně. - spíš by mi vadilo, kdyby ty konkrétní verše v závorkách nebyly. - pokud tam neměly být ani ty verše, to je jiná otázka, ale mě neruší. - spíš naopak. hlasuju pro ně. :)

BUCHVI: /a pro ty, kteří si oblíbili můj "svérázný" styl, kopíruji odjinud :)/

Zaujal mě rytmus. Dodává básni napětí i spád, které zase chybí v zobrazení - nejen po loňském a předloňském roce víme, co bude následovat po první strofě. -

teoreticky vzato, takováto báseň by mohla být napsána každý rok ve stejný den. zobrazilo by se v ní to samé, nebo podobné. - ačkoliv: nelze nevidět, že míra variace ve výběru a uspořádání konkrétních motivů zde možná je. - drobné nápady jako: "položí / tělo k tělu / ruku k dílu"; "každý svého / v každém městě /tam co vloni" - mohou až s náznakem ironie tematizovat stereotypnost tohoto rituálu; stejně tak mohou být čteny jako jeho stvrzení, poukaz na jistotu jeho opakování. - nevím, co si vybrat.

zda postačí k evokování osobitého vidění, prožití událostí? - myslím, že ne docela, že báseň je více poznamenána tezovitostí. (pracuje s předem připravenými významy, myšlenkami; motivy se dají předpovídat, protože následují předem dané schéma jednoho mýtu) - její nadějí by bylo, kdyby se ono známé mysterium pokusila nasvítit jinak a vyvolat z něj nový význam - tzn. například v postoji autora/subjektu k němu.

k tomu dochází alespoň ve sféře rytmu a dělení motivů do syntaktických frází. zde je zřídlo jejího života, z nich vnímám osobitý vklad nejsilněji.

nakonec myslím, že báseň na svůj tvar dosáhla. lze ji číst opakovaně, což svědčí o tom, že čtenáře unese. *