NATASHA: Moc děkuji. A ano, ten druhý není tolik šifrovaný. ;)

Zítra příjde NEČECHOVA VÝZVA!

BUBLINKY:
BUBLINKY:
Zazdálo se mi, jako bych slyšela Violu Fischerovou, tady. Může to být tím tématem...
A jako u ní, cením si úspornosti a poctivého otevírání, tj. dáváš se (tomu, nám) zřetelně všanc. Ještě pořád myslím, že je ale prostor pro objevy. Opakování pro mě lepší, protože nacpanější, a navíc ještě něco zůstává za textem, a já to nemohu tak docela vyšťourat, což mě baví. Ten druhý text je čtenáři víc prostřený.

BRIDGET: prede mnou se nemusis hajit, ze si ti libi kyc, taky si myslim, ze poezie je vec vkusu, na druhou stranu si nemyslim, ze z toho vypliva, ze kazdemu se libi neco jineho a je to, ne!, mame fenomen masoveho vkus, veci, ktere se libi vetsine, a prave tuto vetsinu dobre reprezentuji autori a kritici ve zdejsim klubu Autorska poezie

TOMASZ: Něco mi to připomíná, po pravdě jeden text, který jsem napsala při hodině češtiny na gymplu... To není hodnocení ani soud, trvalo mi chvíli, než jsem přišla na tu spojitost. Zajímavé.

Je to čisté, úsporné, jsou tam slova, která jsem si musela najít :) Je to pro mě až trochu příliš nevzrušivé --- a nebo ten spodní tón právě necítím. Ale ano, po delší době nějaký Tvůj text, ke kterému jsem se několikrát vrátila.

BRIDGET: Nu, jsou to všechno takové jednoduché a místy škobrtavé říkanky. Ono to třeba obyčejně funguje na toho, o kom to je, poněvadž ti lidé jsou tak nadšeni faktem, že jsou obásněni, že v tom nehledají nic jiného.
Já ano a tím pádem to míjím.

BRIDGET: Kdepak, nemusíš se uklidňovat. [ A Z Y L PRO VĚČNÉ ROMANTIKY ]

TOMASZ: Vnímám to jako dva texty. Nicméně jen ten druhý mne zaujal.

BRIDGET: Poslyš, vědělas, že NP hledá motto pro letní období? ;) Takové "Nejsem děvče do větru / K tobě se přitulím ve svetru" se mi pro tento účel začíná dost zamlouvat. Jen tak namátkou: "v klíně se bolest rodí" je fakt dost toxické klišé. A "Měsíc se celý", je to to, co si myslím, nebo jsem nepochopil nějaký složitý stylistický přemet? :/

Ti grafomani, ti nám dávaj...

Ricarderon mi psal v poště, že jsem se "rozepsala".
Tak ještě pár, ať má radost!

HOUPÁNÍ VE VLNÁCH
Na mořské vlně válíš se líně
slunce Tě sežehne ve vteřině
a než se nadechneš větrného hlazení
zmizíš mi v příboji, ve slaných krůpějích

KAŽDÝ MĚSÍC
Měsíc se celý
Horkem padám k zemi
V samotách schvácená
Bolívám
(v klíně se bolest rodí)

Nebývám
a sama sobě se ztrácím
když příští měsíc
znovu
Vykrvácím


POČKÁM
Nejsem děvče do větru
K tobě se přitulím ve svetru

Nenosím krajku ani podvazky
Stojím jen o vážné závazky

Jsem počestná Panna
Mým osudem je být sama

Však už vím který muž mým bude
Ten, co vždycky zahřeje a nikdo nezebe

Já si počkám
Prostě si počkám
Počkám
Na Tebe


a samozřejmě mě zajímají všechny vaše reakce.
(dodatek: Já se zase uklidním. Možná.)

NECECH: Prostě si myslím, že jedna básnička se Ti může líbit a ta druhá ne. Ale u jiného člověka je to přesně naopak. A třeba pro to nemáš logické vysvětlení.
Že je to věcí subjektivního vkusu.
Já se přiznávám v tom, že ano, mám ráda sladké až přesladké věci, kýče a líbivost. A vím, že mě to neposouvá. V ničem. Přesto se v tom vyžívám.

Hora nezapomíná
pamatuje si stezky vody
z tajícího sněhu
i cestu osamělého chodce
živorodou ještěrku
a mouchy v líném odpoledni

Všechno je vyryto
mezi flarkary a bulty
v nekonečné paměti
rašeliny

(17. června 2012)

BRIDGET: Je mi jasné, že poezie je o subjektivním dojmu. - Co to pro tebe obnasi?

Za dva dny prijde NECECHOVA VYZVA!

BUBLINKY: vida!!!

obecně si myslím, že se moc "rozepisuju".že platí jako pro státní rozpočet "škrkat, škrkat, škrkat." :o)

BRIDGET: Také jsem měl takové období. Nic proti. Jen nesmíš podlehnout dojmu, že vše, co se rýmuje, je zpěvavé, a tudíž dobré. Já osobně teď vnímám volný verš i jako prostředek osvobození se od svazující formy, který umožní ušetřenou energii investovat do obsahu. Ale také platí, že každá blbost ve volném verši není nutně dobrá báseň. ;)

Tak se po měsících sledování jednou zapojím:)
Brigdet: Líbí se mi ta první, ale úplně bych vyškrtla ten řádek "se svými představami".

Schovaní
za branami fantazie
zůstáváme sami

V druhé bohužel platíš za melodičnost hroznou kostrbatostí.